Dobrý den je mi 29 let a v životě jsem pracoval na ŽL, HPP a nyní studuji Bc. VŠ v Brně prezenční formou studia. Problém vidím z obou dvou stran jak plátce daní tak i studenta VŠ a mohu se k problému racionálně vyjádřit.

Studium si platím z naspořených financí. Souhlasím s platbou školného a nebráním se ji, jelikož ji vidím jako investici a motivaci. Vzdělání plátíme my všichni z daní a dost často slýchám od studentů, že až dostudují odjedou za prací do zahraničí. S tímto názorem nemohu souhlasit, proč platit drahé studium z daní např. lékaři, který odjede za prací do zahraničí a nevrátí státu na daních žádné vynaložené prostředky na studium ani lékařskou praxi státu?

Myslím si, že tento systém může fungovat pouze s progresivním zdaněním, máš větší příjem budeš víc platit na daních a náklady na studium státu bude za pár let splaceno, ale s obrovským rizikem odlivem mozků ze státu (stát nezíská za studium nic).

Jiné řešení by bylo v rovné dani. Student by si studium na VŠ zaplatil formou např. státní garantované půjčky. Rovná daň by motivovala schopné a pracovité k větším příjmům. Popřípadě by vystudovaný lékař mohl s klidným srdcem odejít pracovat do zahraničí bez morálních závazků, jelikož si studium zaplatil.

Myslím, že je dost velký rozdíl platit progresivně daň bez školného z časového úseku deseti let, nebo zaplatit školné z časového úseku deseti let při rovné dani (bude pro absolventa VŠ výhodnější).

Školné by se použilo na zkvalitňování vybavení a výuky. Na středních školách by se školné neplatilo.

Někteří studenti jsou pro školné jelikož chápou smysl školného, ti kteří se razantně staví proti tak ti vidí ohrožení svého letního výletu do Mexika atp. (to jsou reálné zkušennosti, které mám ze studia na VŠ)

««« skrýt text

ODS chybí jasná vzdělávací koncepce na všech stupních vzdělávací soustavy.
Nemít vzdělání jako prioritu pouze ve volebním programu, ale i v letech reálného vládnutí.
Zabezpečit finanční zajištění vzdělávacího systému na úrovni vyspělých zemí EU (podíl na DPH).
V případě sestavení vlády po květnových volbách, ponechat ODS ministerstvo školství - převzít tak odpovědnost za vzdělávání v ČR.
ODS rovněž chybí koncepce rozvoje sportu a tělovýchovy v ČR.

««« skrýt text

No upřímně platit za to že budu studovat vysokou školu mě velmi rozčiluje.Vysokou školu si budou moci dovolit jen ti bohatí nebo se zadlužit a po studiích splácet.Vzdělání by mělo být přístupné všem a ne jen některým.Maturity bych udělal státní, ale jako v USA.Bodový systém a podle bodů přístup na vysokou školu.Zrušit příjímací zkoušky na VŠ.Hlavní problém školství je však systém "mloku nauč se" učí se poučky, bez toho aby student věděl k čemu mu to je.60% učení je v praxi na nic, a hlavní problém.Student ukončí studium, nemá nárok na podporu v nezaměstnanosti a nikde ho nechtějí, jelikož nemá 2-5let praxe.

««« skrýt text

Jedna jednoduchá, ale podstatná připomínka: Nesměřovat veřejnou podporu do aplikovaného výzkumu, ale především do základního. Velmi pyšně jste prosazovali opak, což znamená buď hloupost a nebo korupci. Ani nevím, co z toho by bylo horší. Především aplikovaný výzkum znamená uplatnění základního výzkumu v praxi=je zde okamžitý ziskový potenciál a tedy atraktivnost pro investory. Základní výzkum tento ziskový potenciál nemá, proto se do něj budou investoři hrnout méně a zde je tedy prostor pro veřejný sektor, aby zajistil vznik nových poznatků. Soukromý sektor se už postará o jeho aplikaci. Tato dělba rolí, jak vidíte, má své opodstatnění a vaše snaha přelít peníze základního výzkumu do rukou aplikujících firem opravdu naznačuje hloupost nebo korupci.

««« skrýt text

Důraz na vzdělání je klíčovou charakteristikou společnosti, kterou si ODS přeje a o níž svojí politikou usiluje. Vzdělání otevírá obzory, pomáhá lidem zlepšit společenský status a účinně ovlivňovat vlastní budoucnost. ODS je stranou pro ty, kteří chtějí mít svojí budoucnost ve svých rukách, a nikoli pro ty, kteří chtějí zodpovědnost za sebe samé přenést na stát.
Vzdělání chápu ve dvou rovinách, které jsou vzájemně úzce spjaty: na rovině individuální jako možnou cestu k vlastnímu úspěchu a s ohledem na jeho společenskou roli jako prostředek k růstu a prosperitě země. Z těchto dvou hledisek je také nutno pojímat roli státu jako toho, kdo musí současně racionálně investovat prostředky odvedené jednotlivci ve formě daní a dobrého hospodáře, který podporuje a stimuluje budoucí prosperitu. Od jednotlivce je naopak třeba očekávat spoluúčast na vlastním vzdělání, neboť se jedná v první řadě jeho o budoucnost.
Dovolte mi několik poznámek na téma problémy vzdělávacího systému České republiky a krátké zamyšlení, kde bychom měli být v roce 2020.
Domnívám se, že mediálně nejvíce exponované problémy nejsou obvykle těmi nejdůležitějšími a zakrývají hlubší nedostatky. Někteří například pokládají víceletá gymnázia za největší problém pro základní školy, protože jim odčerpávají nejschopnější studenty a na druhém stupni zůstává jen průměr a podprůměr. Přitom je to právě naopak: problémem jsou nekvalitní základní školy, které „nahánějí“ děti víceletým gymnáziím. Zlepšíme-li kvalitu základního školství, zvýšíme finanční ohodnocení učitelů, přesuneme větší důraz z vědomostí na schopnosti, teprve pak můžeme víceletá gymnázia s klidným svědomím zrušit – v opačném případě však poškodí hlavně nadané děti.
Řemeslník je i při dnešní vysoké nezaměstnanosti stále nedostatkové zboží a firmy si stěžují, že děti nechtějí studovat učňovské obory, ale přeplňují gymnázia. Opět není problém jen v nedostatku učňů, ale v nedostatečně transformovaném středním školství, kdy se o osudu žáka prakticky na celý život rozhoduje již v patnácti letech. Málokdo dnes může počítat s tím, že zůstane v jedné profesi, neřku-li u jednoho zaměstnavatele po celý život. Čím delší má člověk všeobecné vzdělání (všeobecné však neznamená jen humanitní), tím lepší má výchozí pozici pro svou profesní dráhu. Specializovat se v patnácti letech na úzce vymezený obor znamená být odsouzen na velmi úzký segment pracovního trhu na celý život. Stát by však měl podporovat pozdější možnosti rekvalifikace a učňovské studium navazující na maturitou zakončené všeobecné studium.
Česká republika je zemí, která má mezi zeměmi OECD jeden z nejnižších procentuálních podílů vysokoškolsky vzdělaných lidí (kolem 12 %). To sice samo o sobě představuje určitý hendikep vzhledem k rozvoji vzdělanostní („chytré“) ekonomiky v ČR, ale opět nemůže být cílem pouhé aritmetické zvýšení počtu vysokoškoláků bez radikální proměny obsahu a struktury terciárního vzdělávání. Je třeba především podporovat skutečné prakticky orientované bakalářské programy, jejichž absolventi se nebudou cítit méněcenní na trhu práce a firmy je budou jako plnohodnotné akceptovat. Už je také čas omezit přežívající rakousko-uherskou titulománii, kdy nezáleží na tom, co člověk umí, ale jaký titul získal. Žádoucí je také větší flexibilita vysokoškoláka na trhu práce, protože ani on většinou nemůže spoléhat na to, že se udrží ve stejném oboru do konce kariéry.
Vzdělání je něco jako fyzická kondice. Nemá smysl chlubit se tím, že jsem v osmnácti letech zaběhl stovku za 12 vteřin, pokud se ve čtyřiceti letech sotva zvednu ze židle. Staré zásluhy se nepočítají. Cílem vzdělání je dostat lidi do základní formy v mládí, kterou by si měli udržet po celý život. I nižší meta (bakalář) se samozřejmě počítá, pokud pro nás vzdělání neskončí ve dvaceti letech.
Jaký vzdělávací systém by měla mít Česká republika v roce 2020? Škola budoucnosti by měla být kreativní, otevřená, ale současně povzbuzující zdravou konkurenci jak mezi studenty, tak vůči ostatním školám. Celoživotní vzdělávání by se mělo stát standardem – nejen z důvodů přizpůsobování se flexibilitě pracovního trhu, ale také proto, že se tak vyrovnají stále tolik diskutované generační demografické výkyvy. Stát by měl přistupovat stejně ke všem poskytovatelům vzdělání, ať již soukromým či veřejným. Školství nemůže spoléhat jen na státní rozpočet, proto bude nutné především v souvislosti s rozšiřující se poptávkou po celoživotním vzdělávání vyžadovat větší příspěvek komerční sféry i každého jednotlivce do tohoto systému. Nemusím zde snad ani zdůrazňovat, že pro ODS je podpora výzkumu a inovací provázaná jak se školami tak se soukromým sektorem klíčovou otázku určující naší budoucnost.

««« skrýt text

Návrh na uspořádání státní správy v oblasti terciárního vzdělávání, výzkumu, vývoje a inovací

Vývoj evropského terciárního vzdělávání a výzkumu a vývoje je v posledním desetiletí výrazně ovlivňován několika iniciativami. Kromě aktivit Evropské komise to je především Boloňský proces. V jeho základních dokumentech se praví:

„... Evropa ... musí být i Evropou znalostí. Je třeba posílit a vybudovat intelektuální, kulturní, sociální a technický rozměr našeho kontinentu. Musí to být univerzity, které budou tuto dimenzi z velké části vytvářet a budou v jejím rozvoji hrát hlavní roli.“ (Sorbonnská deklarace, 1989). Evropa znalostí je „... nenahraditelný faktor sociálního a lidského růstu ... tváří v tvář výzvám nového tisíciletí ... “ (Boloňská deklarace, 1999). Stejným směrem se ubírá i Lisabonská strategie (2000), která jako první ze tří cílů stanoví vytvoření ekonomiky a společnosti založené na znalostech, vytváření informační společnosti a podporu výzkumu, technologického rozvoje a inovací. Tyto kroky považuje za zásadní pro zvýšení evropské konkurenceschopnosti. Základním cílem Boloňského procesu je budování společného evropského prostoru vysokého školství (EHEA – European Higher Education Area), zatímco Lisabonská strategie usiluje (kromě jiného) o vytváření evropského výzkumného prostoru (ERA – European Research Area). Významné dokumenty posledních let (například deklarace ministrů přijímané v rámci Boloňského procesu) usilují o to, aby oba dva prostory byly propojovány a aby se tak na mezinárodní úrovni posilovala návaznost vysokoškolského vzdělávání na výzkum a vývoj.

Institucionální organizace vysokoškolského vzdělávání a výzkumu a vývoje by měly maximálně podporovat jejich návaznost. Posouzení uspořádání a efektivní finanční motivace je zvláště důležité v zemích, kde byly obě činnosti po relativně dlouhou dobu násilně a uměle odděleny (model vzdělávací vysoké školy versus specializované instituce výzkumu a vývoje). Tato skutečnost je charakteristická i pro ČR. Jako nejvhodnější se ukazuje vytvoření jednoho efektivního ústředního orgánu státní správy, který by:
(i) spravoval vysokoškolské vzdělávací a výzkumné instituce,
(ii) reflektoval mezinárodní vývoj a rozumně implementoval harmonizační principy.

Dlouhodobá absence tohoto orgánu, suplovaná dvojkolejností řízení prostřednictvím MŠMT a RVV řešení problémů spíše komplikuje a brzdí, než by mu napomáhala. Právní předpisy týkající se orgánů výzkumu, vývoje a inovací v podstatě nejsou kompatibilní. Kompetence ústředního správního orgánu odpovědného za VaV jsou výrazně omezeny a přesunuty na poradní orgán, jehož sekretariát vlastně vykonává činnost správního orgánu. Tuto situaci nelze považovat za normální ani trvale udržitelnou.
Podle kompetenčního zákona je MŠMT ústředním orgánem stání správy „… pro vysoké školy, vědní politiku, výzkum a vývoj včetně mezinárodní spolupráce v této oblasti a pro vědecké hodnosti, ….“, avšak existují instituce z oblasti výzkumu a vývoje, které mají samostatnou rozpočtovou kapitolu (AV ČR, GA ČR, některá rezortní ministerstva). Pro koordinaci vládní politiky ve výzkumu a vývoji, především pokud jde o rozdělování finančních prostředků, byla zřízena Rada pro výzkum a vývoj. Tato Rada předkládá vládě jak návrhy v oblasti vědní politiky (strategie, programy apod.), tak celkovou výši prostředků na výzkum a vývoje a jejich rozdělení do jednotlivých rozpočtových kapitol. V těchto záležitostech Rada de facto plní některé funkce ústředního orgánu státní správy. Tento stav pak mj. vede ke kompetenčním sporům. Tato situace je příčinou závažných a vleklých problémů včetně neefektivního rozdělování finančních prostředků.

Pro odstranění uvedených nedostatků se na první pohled nabízí jako řešení sloučit financování a řízení veškerého výzkumu pod stávající MŠMT v duchu současně platného kompetenčního zákona. Toto řešení je však věcně nevhodné a politicky neprůchodné z následujících důvodů:
(i) Agenda takovéhoto ministerstva by byla příliš široká (od vědy až po mládež a tělovýchovu).
(ii) Pokud jde o rozpočtové prostředky, stále by převažovaly prostředky na regionální školství.
(iii) AV ČR by silně protestovala.
(iv) Současná struktura MŠMT neposkytuje záruky, že by nový kompetenční zákon naplňovala lépe než zákon stávající.

Jako vhodnější se tedy jeví zřídit Ministerstvo výzkumu, vývoje, inovací a vysokého školství, jehož prostřednictvím by byly financovány: vysoké školy, AV ČR, GA ČR, TA ČR a další výzkumné instituce (jak institucionálně, tak účelově).

Pozitiva takového systémového opatření jsou přinejmenším tato:
(1) Výzkum a vývoj by dostal formální, v názvu potvrzené místo ve státní struktuře. Bylo by pak možné upravit kompetence Rady pro výzkum a vývoj tak, aby zmizela stávající dvojkolejnost v řízení výzkumu a vývoje. RVV, i když je poradním orgánem, disponuje ve skutečnosti pravomocí zasahující do financování, struktury i legislativních opatření týkajících se výzkumu a vývoje.
(2) Obecně by došlo k posílení spolupráce vysokých škol a institucí výzkumu a vývoje, a to i směrem k rozvoji vzdělávacích činností v institucích výzkumu a vývoje.
(3) Na národní úrovni by se významně napomohlo fakticky realizovat propojení Evropského prostoru vysokoškolského vzdělávání a Evropského výzkumného prostoru.
(4) Zprůhlednilo by se financování vzdělávání, výzkumu a vývoje.
(5) Zjednodušilo by se strategické plánování, které by propojilo obě činnosti. V současné době je plánování u vysokých škol v podstatě oddělené, dlouhodobý záměr je zaměřen především na vzdělávací činnost a s ní propojené oblasti, výzkum uskutečňovaný v rámci různých projektů se ve skutečnosti žádným strategickým plánem neřídí.
(6) Motivační financování s využitím stejného právního postavení vysokých škol a veřejných výzkumných institucí by ve veřejném sektoru výrazně podpořilo propojení vysokých škol a ústavů AV ČR.

Zmiňme ovšem i negativa:
(1) Administrativní oddělení vysokého školství od nižších vzdělávacích stupňů by mohlo mít důsledek ještě méně časté spolupráce mezi jednotlivými sektory, než jak je tomu dosud. Problém není fatální, ministerstva mohou bez problémů spolupracovat. Odtržení vysokého školství od regionálního se může jevit jako nebezpečná ztráta návaznosti a propojení mezi těmito součástmi vzdělávací soustavy. Ve skutečnosti však na úrovni MŠMT k žádnému výraznému propojování nikdy vlastně nedocházelo; k interakci mezi útvary spravujícími regionální a vysoké školství dochází zpravidla jen při diskusích o rozpočtu.
(2) MŠMT nelze rozdělit, dokud běží operační program Vzdělávání pro konkurenceschopnost, který se týká jak regionálního, tak vysokého školství. Nicméně program v současnosti probíhá v samostatném útvaru mimo skupiny regionálního a vysokého školství, takže i při oddělení správy vysokého školství od MŠMT by se na faktickém stavu mnoho nezměnilo.
(3) Zvýšení počtu ministerstev. Toto zvýšení lze v zásadě kompenzovat např. spojením nebo zrušením jiných ministerstev.

Jaké finanční prostředky by Ministerstvo výzkumu, vývoje, inovací a vysokého školství rozdělovalo (podle rozpočtu na rok 2009):
MŠMT výzkum a vývoj (bez EU) 8, 912 mld. Kč
MŠMT veř. vysoké školy (bez EU) 21, 903
MŠMT investice VVŠ 2, 752
GA ČR 1, 833
AV ČR 5, 887
TA ČR ?
celkem minimálně 41, 287 mld. Kč.
I za předpokladu, že výdaje ostatních ministerstev na VaV zůstanou zachovány, by se toto Ministerstvo zařadilo na 6. místo v pořadí výdajů ze státního rozpočtu. Pro srovnání: výdaje Ministerstva zemědělství činí cca 40 mld. Kč. Financování prostřednictvím jednoho ministerstva neznamená, že by se mělo měnit samosprávné a do značné míry autonomní postavení vysokých škol a AV ČR či jejich specifická struktura (např. AV ČR financovaná z úrovně ministerstva jako celek).

V úvahu reálně přichází i variantní řešení. Alternativy k novému Ministerstvu vysokého školství a vědy jsou tyto:
(i) V případě nutnosti zachovat stávající počet ministerstev spojit řízení regionálního školství, mládeže a tělovýchovy s jiným rezortem (např. kultury nebo místního rozvoje). Propojení nižších vzdělávacích stupňů se sportem a kulturou by mohlo být vykládáno coby podpora harmonického, celostního rozvoje osobnosti dětí a mládeže. V jednom úřadu státní správy by se mohla kultura lépe prosazovat do oblasti vzdělávání.
(ii) Ponechat v platnosti stávající znění kompetenčního zákona, vrátit kompetence ve VaV MŠMT a změnit jeho název. Tato varianta již de facto řadu let existovala, ale nejeví se jako efektivní. Jedním z důvodů může být velká šíře a rozmanitost oblastí spadajících do kompetence MŠMT: regionální školství včetně speciálních škol, ústavů a zařízení, vysoké školství, věda, mládež, tělovýchova. Přitom zdaleka největší objem finančních prostředků, a tomu odpovídající pozornost a váha, připadaly vždy regionálnímu školství: nyní cca 85 mld. Kč z celkových výdajů MŠMT ve výši 135 mld. Kč.
(iii) Změnit současný kompetenční zákon a zřídit správní úřad, který nepovede člen vlády. Ústředních správních úřadů, které nevede člen vlády, je nyní v ČR 11 (např. Český statistický úřad, Český úřad zeměměřický a katastrální, Český báňský úřad). Tyto úřady většinou jen něco zjišťují, povolují nebo zakazují, ale nerozdělují finanční prostředky. V tom by byl příslušný nový správní úřad, dejme tomu Úřad pro vědu a výzkum, výjimkou.

Uspořádání a odpovědnost ministerstev odpovědných za terciární vzdělávání, výzkum, vývoj a inovace se v evropských zemích liší, nejvyspělejší země mají jedno ministerstvo pro vzdělávání a výzkum (např. Skandinávské země, Německo na federální úrovni, Nizozemsko, Francie, Švýcarsko). Příklady, kde ministerstvo řídí pouze vysoké školy a výzkum, jsou pak Dánsko a Francie.

Současná situace v Dánsku je vyústěním reformy, která začala v roce 2001, kdy byl také schválen nový zákon o technologii a inovacích. Během reformy byla odpovědnost za inovační politiku převedena z ministerstva hospodářství a obchodu na nové ministerstvo pro vědu, technologie a inovace. Na toto nové ministerstvo bylo zároveň z ministerstva školství převedeno řízení univerzit. Vznik ministerstva umožnil sérii dalších změn v jeho rámci, například reformu státních výzkumných ústavů, jejichž většina byla převedena na vybrané univerzity (jejichž celkový počet byl zároveň výrazně snížen).

Silnou stránkou takového uspořádání je kvalita institucí, transparentnost tvorby politik, odpovídající výdaje na výzkum a vývoj, kvalita vzdělávacího systému, intenzivní spolupráce veřejného a soukromého sektoru ve výzkumu a vývoji a dostatečná ochrana duševního vlastnictví. Tomu odpovídá vynikající a stále se zlepšující umístění Dánska mezi zeměmi na předních místech žebříčků konkurenceschopnosti. Podle nejnovějšího vydání The Global Competitiveness Report 2002 – 2008 a tzv. globálního indexu konkurenceschopnosti se Dánsko umístilo na třetím místě, což je po Švýcarsku nejlépe z evropských zemí. Dánsko, podobně jako Švédsko, Finsko a Švýcarsko, patří mezi země s největšími celkovými výdaji na VaV na jednoho obyvatele. Podíl celkových výdajů na VaV vzhledem k HDP se dlouhodobě pohybuje na úrovni 2,5%.

««« skrýt text

Projekt Vize 2020 - cesta k úspěchu a dlouhodobé prosperitě společnosti

Mezi hlavní body patří:
Mezi prioritní body patří:
1. Investice do vědy a výzkumu z veřejných zdrojů ve výši 2-3% HDP (postupné zvyšování)
2. Strukturální a procesní reforma AV ČR - země našeho formátu si nemůže dovolit ufinancovat z veřejných zdrojů 52 ústavů Akademie věd, musí dojít ke slučování a celkové konsolidaci, měli bychom se prioritně zaměřit na několik oblastí, ve kterých dosahujeme úspěchů v mezinárodním srovnání a podporovat je
3. Maximální využití finančních prostředků z evropských fondů, zejména z programu VaVPI
4. Centra excellence - špičkový výzkum na evropské a světové úrovni s využitím evropských fondů
5. AV ČR by se měla prioritně zaměřit na oblast základního výzkumu, ale více spolupracovat s univerzitami a komerční sférou
6. Možnost daňového zvýhodnění a odpisů pro firmy, které mají vysoký výzkumný a inovační potenciál
7. Zvýšená podpora přímých zahraničních investic v oblasti hi-tech, leteckého a kosmického průmyslu
8. Využívání ICT ve školách, podpora kreativity u dětí
9. Založení zvláštního fondu pro velmi nadané studenty a mladé vědce - možnosti zahraničních stáží a mezioborové spolupráce, využití grantů z EU a dalších organizací
10. Podpora technického školství
11. Zavedení povinné závěrečné zkoušky ze dvou cizích jazyků
12. Zavedení povinné závěrečné zkoušky z matematiky nebo informatiky
13. Projektová výuka - důraz na samostatnost a individuální schopnosti každého jedince, práce ve skupinách apod.

Pokud by někoho zajímali mé další názory a postoje k této problematice, ať se obrátí na můj e-mail nebo osobně na VŠ Cevro Institut, kde v současnosti studuji politologii a mezinárodní vztahy.

««« skrýt text

Projekt Vize 2020 je velmi zajímavý a konečně jsme si jako společnost uvědomili význam ve stanovení si dlouhodobých vizí. Jsem student VŠ a už dlouho se odborně zajímám o problematiku vzdělávání. V nejbližších dnech postupně navrhnu svoji vizi, jak by měla vypadat naše budoucí splečnost usilující o dlouhodobou prosperitu.

Mezi hlavní body patří:
1. Výrazné zvýšení platů učitelů na všech typech škol (postup v několika fázích)
2. Investice do vědy a výzkumu postupně zvyšovat až na 5% HDP (z toho 2/3 by měly připadat na soukromý sektor)
3. Zavedení školného na VŠ (spojeno se zvýhodněnými půjčkami pro studenty, stipendijním programem, peníze ze školného použít na zkvalitnění výuky, zabezpečení materiálového vybavení na špičkové úrovni)
4. ICT Project (zavedení a masové rozšíření ICT do všech škol, počítače, notebooky, interaktivní tabule, využití IT v tvorbě různých projektů ze strany škol, ale i samotnými studenty)
5. Podpora kreativity a inovací - na všech typech škol, začít bychom měli už na 1. stupni základní školy - tvorbou projektů podpořit samostatnost a tvořivost žáků a student, skupinové projekty vedoucí k prohlubování spolupráce mezi studenty navzájem
6. Zvýšená spolupráce škol s externími subjekty - instituce, organizace, zaměstnavatelé
7. Povinná výuka angličtiny na všech školách už od 1. třídy na základní škole, protože jsme malá země a v konkurenci globalizovaného světa nemáme šanci na úspěch bez dostatečného jazykového vzdělání (s tím souvisí masivní investice - kvalitní učitelé musí být dobře zaplaceni, kvalitní pomůcky, s podporou fondového financování zajistit interakci mezi českými a zahraničními studenty, např. jazykové pobyty našich studentů v zahraničí, výměnné pobyty, stáže,...)
8. Jazykové vzdělávání - kvalitní učitelé, spolupráce se zahraničím, povinná výuka min. 2 cizích jazyků na základní škole (angliština + další cizí jazyk od 4.-5. třídy základní školy)
9. Zajištění dlouhodobého financování škol - postupné a trvalé navyšování finančních prostředků, cílené investice do naší budoucnosti - zvyšování platů učitelů, screening učitelů (podle kvality jejich práce a ochoty zvyšovat si kvalifikaci možnost zvýšení platu)
10. Reforma vysokého školství - upřednostnění kvality nad kvantitou, na počet obyvatel máme mnoho vysokých škol, školy rozdělit podle jejich primární činnosti na vzdělávací, výzkumné, profesní apod., zavedení školného a s tím spojený sociálně-stipendijní systém pro studenty, větší spolupráce se zahraničními subjekty a podnikatelským sektorem, zrovnoprávnění státního a soukromého školství, důraz na špičkovou kvalitu (materiální vybavení, lidský kapitál)
11. Zvýšená podpora odborného a technického školství na všech úrovních škol
12. Kurikulární reforma - musíme se zamyslet, jaké jsou priority v dnešním světě a jako malá země bychom na to měli akcentovat - důraz na využitelnost poznatků v praxi, aplikace znalostí, závádění nových metod a forem do výuky, základní osnovy by měly být společné a jasně srozumitelné, velká autonomie škol,
přehodnocení stávajících vzdělávacích plánů

13. Podpora celoživotního vzdělávání - rekvalifikace, doplňkové jazykové a jiné kurzy zaměřené např. na ICT a tzv. měkké dovednosti
14. Povinné zavedení finanční gramotnosti na všech základních a středních školách
15. Povinné zavedení rétoriky a filozofie na všech školách spojené s tzv. měkkými dovednostmi - učme tvořivosti, vzájemné toleranci, spolupráci, všichni by se měli naučit sebeprezentaci a umět vyjádřit své postoje (např. rétorika a filozofie je povinná ne mnoha evropských vysokých školách, minimálně 2 semestry)

16. Postupné zvýšení rozpočtu ministerstva školství na dvojnásobek současného stavu, maximální využití všech evropských fondů a mezinárodních grantů.
17. Zavedení speciálního rezervního fondu, který by měl sloužit k podpoře vysoce talentovaných dětí, které jsou sociálně znevýhodněni a nemohou z tohoto důvodu studovat. Přece bychom nechtěli, abychom zcela zbytečně přicházely o potenciální špičkové vědce, učitele, lékaře aj. jen proto, že někdo si nemůže dovolit z finančních důvodů studovat. Tento fond by měl také částečně sloužit k vzájemné výměně studentů a vědeckých pracovníků v mezinárodním měřítku.

Pokud by někoho zajímali mé další názory a postoje k této problematice, ať se obrátí na můj e-mail nebo osobně na VŠ Cevro Institut, kde v současnosti studuji politologii a mezinárodní vztahy.

««« skrýt text

K projektu Vize 2020 bych doporučil vyčlenit jako zvláštní prioritu oblast školství a vzdělávání s nutnými okamžitými kroky řešení. Doporučil bych tuto oblast doplnit myšlenkou, že teprve vzdělaná populace je schopná reálně odhalit demagogii, politické lži a populismus vč. fatálních dopadů takového směřování na budoucnost naší i budoucích generací.

««« skrýt text

Zpoplatnit VŠ! Zavést státní maturity nejlépe státní zkoušky z jakéhokoliv předmětu a to i z praktických. Základní školy by měly sledovat žáky, jejich koníčky, záliby, v čem vynikají a v čem se ztrácejí. Směrovat je správně tak, aby na konci vyšel člověk se znalostmi a dovednostmi, které se mu v budoucnu budou hodit. Nezapomeňte, že děti jsou naše budoucnost a je třeba je vést a ne se na ně vybodnout. A učitelů si važte dvakrát více.

««« skrýt text

Jsem studentkou vysoké školy a jsem pro zpoplatnění vysokoškolkého studia a možné bezúročné půjčky od státu, která se začne splácet po nástupu do zaměstnání. Stát nebude muset platit za studenty, kteří si chtějí prodloužit bezplatně tři roky mladí! Budou studovat jen ti, kteří opravdu chtějí, kvalita výuky stoupne a bude i více schopných absolventů!

««« skrýt text

Co tahle vrátit váhu výučnímu listu a maturitě. Kdysi mít jeden z těchto dvou papíru znamenalo hodně. Dnes to není víc než toaletní papír...Nároky na studenty se stále snižují. Každý přece nemusí mít maturitu..Stejně tak každý nemusí mít diplom. Pokud by se maturitní studium zpřísnilo, tak by se vyřešil částečně problém s úbytkem kvalitních řemeslníků.

Není přece možné aby člověk s intelektem a schopnostmi dosahující nanejvýše na průměrného dělníka studoval Vysokou školu, dostudoval jí a pak třeba seděl v poslanecké sněmovně...

««« skrýt text

Je třeba rozlišit kvalitu a kvantitu, a to i ve vzdělání. Základní i střední školství převážně učí humanitní předměty. Absolventi mají hluboké znalosti literatury, několika jazyků a historie, které během svého života sotva uplatní na dovolené v Itálii. Tento trend odebírá talenty z oborů, které jsou zdrojem skutečných příjmů společnosti a tedy růstu životní úrovně všech. Dalším faktorem je výuka praktických znalostí. Leckterý žák základní školy je vycepován ve znalostech demokratických principů, složení všemožných státních institucí a zákonných norem, které sotva uplatní v životě bez podpory advokáta, ale neví co je to úrok, jak by měl hospodařit s rodinným rozpočtem a jaký je rozdíl mezi důchodovým a zdravotním pojištěním. Kdysi v socialismu jeden politický lektor s opovržením prohlašoval o absolventech "praktických škol" že jsou to techničtí polovzdělanci. Dnes se nelze ubránit dojmu že nevychováváme ani z poloviny tak dobré technické polovzdělance. jako kdysi komunistický školní systém, zatímco intelektuální elita národa se zabývá právem, sociologií, psychologií, politologií a jinými neproduktivními obory. Dále jsme se rozhodli, že všichni mladí lidé zakončí své vzdělání alespoň maturitou a že co do počtu vysokoškoláků budeme na čelních místech světa. Vysoké a střední školy se otevírají v kdejaké zapadlé vísce a vysokoškolský titul , nebo maturitu zle získat prostou docházkou. Počet míst v "prestižních školách“ je limitován průchodností vstupních dveří. Výsledem je soutěž v přetahování studentů střeních a vysokých škol. Tato soutěž vede k absolutní degradaci úrovně vzdělání a ničí náročné obory potřebné pro průmysl, vědu a vývoj a především učňovské školství. Zájem o obory, které tvoří přidanou hodnotu – skutečný zdroj financí je mizivý. Možná by bylo dobré přiznat si, že je nutné počty jednotlivých absolventů neproduktivních oborů omezit, což by navrátilo studenty do technických škol a učňovských oborů.

««« skrýt text

Je nutno posílit právnickou fakultu v Plzni,zdá se mi,že je tam tak málo místa pro funkcionáře ČSSD ,že tam žádný zatím neobdržel nějaký ten doktorátek z"Rychlovky"!(Sorry jedinou a čestnou vyjímkou je nějaký milionář S. Gros -ovšem u něj se dá předpokládat ,že je vše KŘIŠŤÁLOVĚ ČISTÉ )!!

««« skrýt text

Ano vzdělání je většinou cestou k ůspěchu,heslo nelže.A já Vám ted povím jak na to.Za prvé zvednout platy učitelů na dvojnásobek.Tím dostaneme do školství již vymřelý druh-Učitele,tím myslím muže.Za druhé je třeba nastartovat učnovské školství,jinak na nás inteligenty nebude za 10 až 20 let mít kdo dělat.Za třetí dát 5až10% HDP na vědu a výzkum,čímž se zvýší zároven ůroven našich vysokých škol,nejlepší mozky nebudou utíkat do silikonového ůdolí.

««« skrýt text

vzdělání na úrovni Vš zpoplatněno - půjčka bez úroků, kterou po dostudování dotyčný splatí.

««« skrýt text

Ale buďme struční, ať se to dá číst. Myslím, že nejlépe to vystihl Jan Kouřil, i když trochu obsáhle až lavinovitě na tuhle diskuzi. TAKŽE: učme lidi "učit se" ne "učme je" jak to z mnoha příspěvků vyplývá.

««« skrýt text

Stát by měl aktivně podporovat "celoživotní" rozvoj / vzdělávání svých občanů. Nejde jen o akademické vzdělání ... lidé by měli vědět, jak se správně stravovat, které sporty provozovat, co dělat, aby nebyli nemocní, ale plní energie.

««« skrýt text

s timhle souvisi vse - rekl bych pilotni cast krome zdravotnictvi a duchodoveho socialniho systemu ... prvne znemoznit kupovani titulu ... to je vrchol, dale zpruhlednit prijimani veskerych stredoskolaku na vysoke skoly. Protesty mladych 17ti letych studacku, co v zivote nic nezazili proti statni maturite je k smichu - to jen dokazuje to, jak se jednoduse da zamavat s politiky. A to je moc spatne, takhle se nikam nepohneme ... jo a nemene dulezita vec - oceneni - je velice smutny, ze clovek, co vystuduje vysokou skolu pedagogickou a chce sve znalosti, radost i kuraz posunout dale ve skole, dostane pri nastupu zaplaceno tri grose ... to se jim pak nedivim, ze radsi delaji v soukrome sfere a skolaky uci (nic proti nim, ale...) duchodci

««« skrýt text

Osobně bych se přikláněla k regulaci středních škol a více podchytit učňovské obory. Dále zavést skutečné školné na VŠ. Redukovat soukromé školy a nanalívat do nich tolik finančních prostředků.Ráda bych také viděla na VŠ skutečné odborníky a né jenom teoreticky našláplé doc.,prof.,Ph.D. a další. Je třeba změnit zákon o školství v některých paragrafech. A mít pocit, že školství je skutečná priorita naší země a naších politiků ODS.Jenom se o tom hovoří, a když je po volbách tak se nic neděje.

««« skrýt text

Je sice hezké, že chcete konečně jako strana ODS nastolit v nějaké věci skutečnou diskusi, ale já bych se vizí v roce 2020 v jakémkoliv smyslu (nejen v politickém) moc nezabýval. To už totiž bude zrovna 8 let po "zvratu". Ještě že tahle konzumní společnost skončí, to bychom planetu úplně zdevastovali a zničili se sami!

««« skrýt text

doc. Ing. Jan Kouřil, Ph.D.
Jihočeská univerzita
Pracuji 35 let v aplikovaném výzkumu, v posledních 15 letech též jako vysokoškolský učitel, jsem dlouholetý člen ODS.
Během 20 let došlo k velmi významným, převážně pozitivním změnám v našem vysokém školství. Zvyšování podílu vysokoškolsky vzdělaného obyvatelstva se u nás řeší bohužel příliš rychle, během 20 let se podíl absolventů SŠ přijatých na VŠ zvýšil 3x. Studovat na VŠ dnes může skoro každý. Vzhledem k tomu, že kvalita populace se nezměnila, průměrná kvalita studentů se zhoršuje. Vzniklo až příliš mnoho nových VŠ, zejména těch menších soukromých, jejich úroveň je mnohdy problematická (má to řadu důvodů, vč. kvality pedagogů, kterých tam na plný úvazek není zpravidla dostatek a jsou přetahováni z jiných VŠ). Nejen znalosti, ale i zainteresovanost studentů na dokončení studia často nejsou dostatečné, velká část studentů často končí v průběhu prvního ročníku, dokonce i bez pokusu udělat zkoušky. Prostředky ze státního rozpočtu na pedagogickou činnost jsou vysokým školám přidělovány na hlavu zapsaného studenta (byť limitovaně). V mnoha případech VŠ zrušily přijímací řízení (aby nalákaly studenty) a jsou tak přijímáni i podprůměrní studenti bez předpokladů pro dokončení VŠ. Jednoznačným pozitivem je zlepšení výuky jazyků i možnost absolvovat část studia na zahraničních VŠ. Zpravidla pětileté studium na VŠ bylo (až na výjimky - např. lékařství aj.) většinou rozděleno na bakalářské a magisterské studium. To znamená, že do praxe odchází po 3 letech studia větší podíl bakalářů a jen menší podíl studentů dál pokračuje v magisterském studiu a končí po absolvování celého pětiletého studia (jako dříve). S touto změnou se jak VŠ, tak zejména široká veřejnost doposud plně nevyrovnaly.
Co udělat pro zlepšení:
- Kvalitní VOŠ převést pod VŠ (na bakalářské obory), horší a oborově nepotřebné VOŠ zrušit.
- Urychleně zavést státní maturity (se zkouškami na 2 úrovňových stupních), to umožní VŠ využívat jejich výsledky v přijímacím řízení.
- Na VŠ ponechat současný vnitřní demokratický akademický systém, nezavádět navrhované manažerské řízení experty mimo VŠ (mimo jiné proto, že se předejde korupci a dalším aférám).
- Již několik let v odborných grémiích zvažované rozdělení VŠ na vědecké a výukové (právě objevené Cyrilem Svobodou a vydávané za nápad KDU-ČSL!) uvážlivě realizovat, ale nikoliv podle úrovně celých VŠ (ta bývá heterogenní), ale podle úrovně jednotlivých fakult (lépe ve 3, než ve 2 uvažovaných stupních). Rozdělení musí být uděláno citlivě a exaktně, nutno vzít v úvahu, že to bude mít další dopady (požadavky na vědeckou práci učitelů a na plnění akreditačních požadavků).
- Připravit, zavést a veřejnosti dobře vysvětlit placení limitovaného školného při současném zavedení studentských půjček. Školné využívat jak pro sociální a prospěchová stipendia studentů, tak pro posílení rozpočtů VŠ. Dobře nastavený systém umožní zlepšení možnosti studia sociálně nejslabších studentů, zvýšení zainteresovanosti studentů a přispěje ke směrování studentů na opomíjené, ale z národohospodářského hlediska žádoucí obory (např. technické).
- Změnit způsob přidělování finančních prostředků na pedagogickou činnost na VŠ s ohledem na kvalitu fakult (s využitím rozdělení na vědecké a výukové a podle dalších kritérií).
- Postupně zvyšovat požadavky a následně zrušit akreditaci méně kvalitních oborů, resp. fakult, příp. celých (zejméná menších jak veřejnoprávních, tak soukromých) VŠ.
- Limitovat počty ze státního rozpočtu financovaných studentů v oborech, kde je nižší poptávka po absolventech (absolventi cíleně nenastupují ve vystudovaných oborech – např. pedagogické, příp. ekonomické) a naopak stimulovat studium např. na technicky zaměřených VŠ s nedostatkem studentů (státní podporou využitelnou pro výplatu mimořádných stipendií).
- Zvýšit minimální úroveň požadavků na doktorském studium v ČR (existují značné rozdíly v úrovni na různých VŠ, resp. fakultách).
- Vytvořit předpoklady pro snazší financování vědecké, výzkumné, umělecké a další tvůrčí činnosti z neveřejných zdrojů, při respektování skutečnosti, že tyto možnosti jsou velmi různorodé (např. humanitním oborům kompenzovat příspěvkem ze státního rozpočtu).
- Případné další úpravy pro veřejnost již dost nejasného systému titulů (viz různé současné návrhy) řešit velmi uvážlivě, aby nedošlo k většímu snížení přehlednosti.

««« skrýt text

Navrhuji zeštíhlení MŠMT. Není žádným tajemstvím, že většinu agendy již vedou kraje. Pokud jde o projekty z EU, nechť je více investičních projektů, čímž se ušetří finanční prostředky krajů. Ať je normativ nejen na ZŠ, SŠ, ale i ZUŠ, DM, SG, čímž se zprůhlední financování na platy ve všech subjektech a bude spravedlivé rozdělení financí ve všech regionech. Eva Piherová, ředitelka G s SOŠe Vimperk, místopředsedkyně OS ODS Strakonice

««« skrýt text

Pro zvýšení efektivity ve vzdělávání na všech úrovních je myslím třeba mnohem více propojit teoretické učení se současnou reálnou praxí. Tím myslím zvýšení spolupráce zaměstnavatelů a škol. Žáci, studenti a také pedagogičtí pracovníci by tak získali lepší podklady pro svůj další rozvoj. V současné době je podle mého názoru výuka ve školách velmi vzdálena skutečné odborné praxi a tudíž je málo efektivní.

««« skrýt text

Líbilo by se mi víc "Vzdělání - cesta ke kultivované společnosti". Program ODS mi v mnoha ohledech imponuje, ale počítá s tím, že lidé jsou slušní, poctiví, pracovití, tolerantní a zodpovědní. Chybí mi garance toho, že tu takoví lidé skutečně budou. Neměla by se podle mě podceňovat výchovná funkce vzdělání (na jakémkoliv stupni). I na univerzitě by člověk měl být vychováván, učit se nést zodpovědnost za své názory a svou práci, učit se tolerovat smýšlení ostatních. Naprostá absence zodpovědnosti je problém nejenom české politiky, ale celé společnosti. Univerzitu samozřejmě nemůže studovat každý, to, co se děje dnes, je napínání a záplatování systému, kterému nikdo nevěnoval dostatek pozornosti, aby ho včas přizpůsobil situaci. Pouhé naplňování vyšší kvóty počtu vysokoškoláků samozřejmě vede k devalvaci vzdělání, mísí se nadaní studenti s těmi méně nadanými a nároky na ukončení studia logicky musí klesat. Prestižní obor, který by bylo náročné absolvovat, nepůjde nikdo studovat, pokud bude jeho studium ukončeno formálně stejně hodnotným titulem, jako na oboru nenáročném. A jedině kvalitní výuka může přinést nejen ty dokola omílané "kvalifikované pracovní síly", ale zároveň i zodpovědné a aktivní občany. Podle mě je potřeba vytvořit prostor pro kvalitní všestranné a hodnotné vzdělávání, které nebude zcela ve vleku toho, co MOMENTÁLNĚ trh požaduje. Ono je totiž možné, že pozítří bude trh požadovat něco jiného a ty armády specialistů budou začínat ze dne na den na nule. Alespoň některé školy by podle mě měly být něco víc než továrny na kvalifikované pracovníky, a na těch by se taky mohl dávat jiný titul.

««« skrýt text

V diskusi nad Vizí2020 dnes v Ostravě zazněl požadavek na posílení technických oborů na VŠ na úkor humanitních oborů. Proti tomuto pohledu bych chtěl přidat jednu nedávnou zkušenost. V říjnu jsem si mezi studenty 3. ročníku VŠ udělal malou anketu-testík s otázkami o Listopadu 1989-lidech, jevech, událostech a datech. Nešlo o studenty historie. Správnost odpovědí nebyla ani třetinová. Ti vysokoškoláci neznali nejnovější dějiny. Výsledek tedy tristní.
Na detailní rozbor zde není místo.
Ale, určitě potřebujeme lidi vzdělané v přírodních vědách. Potřebujeme však i humanitní odborníky.
Nejvíce ze všeho pak potřebujeme komplexní systém, který bude umožňovat vzdělání na obě strany.

««« skrýt text

Pracuji od roku 1983 v středním odborném školství. V posledních 20 letech se mnohé změnilo, kromě pozitivních věcí se stát ale dopustil mnoha zásadních chyb:
1. Učňovské školství je plně financováno státem. Zbytečně. Je třeba zapojit do tohoto procesu firmy a podniky tím, že se vytvoří legislativní podmínky: daňové úlevy při investicích do vzdělání, možnost uzavírat učňovské smlouvy atd.
2. V podstatě jediným kritériem hodnocení středních škol je počet žáků školy /financování prostřednictvím normativů/. Aby škola v dnešní době ekonomicky přežila - jsou mnohem větší kapacity škol než je počet vycházejících žáků - musí škola přijmout za každou cenu co největší počet žáků. Touto cenou je neustálé snižování nároků na kvalitu žáků přijímaných do maturitních oborů.
Dnes již nedělají přijímací zkoušky ani tak dříve prestižní školy jako gymnázia. Žáci základních škol již dneska nemají žádnou motivaci získat na ZŠ slušné vědomosti - většina SŠ je velmi ráda přijme bez ohledu na jejich kvalitu. Pokud chce tedy stát nějakým způsobem regulovat úroveň vzdělání, je třeba toto zásadním zůsobem změnit. Státní maturita nic neřeší, celý tento projekt je v zásadě špatný
3. Předcházející skutečnost vede k tomu, že dnes o struktuře vyučovaných oborů na SŠ nerozhodují požadavky hospodářství, ale ředitelé škol, potažmo krajští úředníci. Těm je naprosto jedno jaké obory se budou vyučovat bez ohledu na uplatnění žáků na trhu. Tak se nabízejí žákům často humanitní pseudoobory, neboť je po nich poptávka. V mém okresním městě /Klatovy/ například
nabízejí ekonomické obory 3 střední školy - nabízí se cca 120 míst v těchto oborech, přestože všem podnikatelům v regionu je jasné, že většina těchto absolventů je nezaměstnatelná.
Doporučuji se podívat např. na model v Bavorsku. Tato země se nebojí plánovat a regulovat strukturu vyučovaných oborů. U nás je slovo "regulace" považováno za sprosté.
4. Snaha o změnu obsahu vzdělání prostřenictvím RVP a ŠVP jako většina minulých reformních kroků zklouzla do neuvěřitelné byrokracie - nepotřebné a zbytečné - na školách vznikají 100 stránkové elaboráty, které jsou samoúčelné /snad jen proto, aby byla práce pro úředníky v NUOV a dalších zbytečných úřadech/
Shrnutí na závěr: změnit legislativu včetně Zákoníku práce, změnit systém financování středních škol, regulovat strukturu vyučovaných oborů
P.S. Jsem pravicově založený člověk, s vyjímkou prvních voleb/OF/ jsem vždy volil ODS
Mgr. Jiří Skala Klatovy

««« skrýt text

K využití talentu a vzdělanosti tam, kde je to nejvíce třeba, mohou přispět naše televizní stanice. Jsou totiž schopné dosáhnout zlepšení demokracie v ČR i jinde vytvořením doplňku volebního systému, který by bránil volbě hlupáků a zločinců, a podpořil by volbu lidí se schopnostmi a vlastnostmi potřebnými pro zastávání vrcholných a dalších důležitých funkcí, viz dále.

Velice se mi líbil projev pana prezidenta k výročí vzniku Československa. Zejména myšlenka o neschopnosti demokracie zajistit to, aby na nejdůležitějších místech byli ti nejlepší z nás.

Jelikož bychom se nejspíše měli lépe, kdyby např. na místech senátorů, poslanců a zastupitelů byli ti z nás, kteří se na to nejvíce hodí, musíme pro to něco udělat. K tomu stačí, dát voličům jim srozumitelné informace o schopnostech kandidátů řešit problémy spojené s výkonem zmíněných funkcí. Toho lze dosáhnout pomocí televizních pořadů, v nichž kandidáti budou řešit zkušební problémy, jež se mohou vyskytnout při výkonu funkce, na níž kandidují a ze specializace, jíž se ve funkci hodlají věnovat.

Zkušební problémy budou předem připraveny v dostatečném množství a kandidáti si je vylosují z osudí. Některé budou mít společně. Alespoň jedno řešení problémů bude známo a zkušební komise stanoví podle porovnání přínosu kandidátova řešení s přínosem nejlepšího známého řešení bodové hodnocení.

Rozdíl bodů známého řešení a kandidátova řešení připadne autorovi zkušebního úkolu. Finanční ohodnocení bodu a počet získaných bodů poslouží k výpočtu autorova honoráře. Při lepším kandidátově řešení než autorově bude autorem získaný počet bodů záporný. Může se tudíž stát, že autor sám zaplatí plátci honorářů. Kandidát získá záporné body, když jeho řešení místo přínosu způsobí škodu. Škoda vznikne též nevyřešením problému. To by mohlo soutěž učinit pro voliče zábavnou.

Smyslem tohoto počínání je motivovat voliče k tomu, aby volili strany nabízející skutečně chytré lidi a aby takovéto lidi na kandidátce volené strany zakroužkovali. Byť toho bude dosaženo pomocí zábavy.

Uskutečnění tohoto záměru vyžaduje zorganizovat propagaci ve spolupráci s medii tak, aby nebylo pochyb o návratnosti takového podniku díky vysoké sledovanosti a tudíž značné ceně reklam.

Pan doc. PhDr. Stanislav Balík, Ph.D., vedoucí Katedry politologie FSS MU, prohlásil: „Katedra politologie se pak - v případě zájmu televize - bude ráda podílet na formulování zkušebních úkolů“.

I kdyby se tento záměr ukázal neuskutečnitelným, už jen zvěsti o něm způsobí výběr kvalitnějších kandidátů pro budoucí volby.

««« skrýt text

Podpora vzdělanosti a tím i nepřímo konkurenceschopnosti českého obyvatelstva jak navzájem mezi sebou, tak navenek, je pro pravicovou stranu naprosto zásadní. Nedosáhne se toho ale jen podporou technických oborů, protože pravice vždy byla a i bude politikou ideí. Pokud nebude, nebude vůbec.

««« skrýt text

Zatím jsem sice nepřečetla veškeré statě vaší výzvy, ale dovolila bych si mít připomínky myslím takové , které zajímají ty nejobyčejnější lidi. Myslím
že vaše "vize" (alespoň po přečtení několika statí) je pro trochu Ty s vyšším IQ. Já jsem se na stará kolena přestěhovala z Prahy na venkov a musím říci, že mne úroveň lidí po jejich duševní stránce stále přímo udivuje. Je to tak hrozný primitivismus, že bych nikdy nevěřila, že je to možné. Najde se pár "mozků", ale Ty jsou v menšině. Proto vaší straně stále méně lidí rozumí.Čili první připomínka - snažte se být mnohem srozumitelnější. Lidé vám nerozum í a neumějí si to přebrat. Používejte méně cizích slov a odborných výrazů, snažte se používat co nejjednodušší češtinu.Navíc převážná většina lidí na venkově internet nemá a neumí s ním pracovat. Prozatím tyto připomínky až přečtu více, třeba bněco přidám .Zatím přeji vaší straně úspěch.

««« skrýt text

Vzdělání znamená vnitřní bohatství, jenže musíme koukat nejen k VŠ a nutnosti glejtu pro některé práce, nýbrž i k tomu, zda děti, opouštějící základní školu, dokážou přečíst libovolný text, chápat, co četly, spočítat základní "kupecké počty". Obávám se, že už tento požadavek, hodný dob Marie Terezie, přestává žactvo jako celek splňovat. V praxi se setkávám s druhotným analfabetismem již u dospívajících.
Druhá věc je hodnota maturity. Když se kdysi vyhlašovala témata písemek ústředně, přežily to tisíce středoškoláků. V čem je problém? Ve výsledcích mizerně se učících děcek učilišť? Ještě moje generace měla po absolvování střední školy právem pocit, že něco dokázala a maturita nebyla samozřejmostí. V Německu mají maturitu jen někteří absolventi gymnazií. A žijou všichni. takže státní maturita ano, se vším všudy.
Třetí je VŠ studium. Už se přemýšlí, že kredity ze zkoušek VOŠ a VŠ by mohly umožnit prostupnost škol. Jenže je to na dlouhé lokty. Bude to, jednou, možná, snad. Považuji za diskriminaci pracovníků svého věku, že bych pro získání Bc (který otevírá programy pro další vzdělávání a praxi) měla znovu studovat celou VŠ po absolutoriu VOŠ. Přitom vzdělání mi nařizuje zákon, stejně jako mnoha ostatním kolegyním a kolegům v sociální sféře. Co sociální pracovník, to nutnost studia. Jenže právě ti kolem padesátky, kteří mají dost zkušeností, jsou pro sociální sféru terno. Musejí být tedy přetěžováni zbytečnými roky studia? Ano, dá se koupit jeden rok na soukromé univerzitě za 52 tisíc korun. Udělá to rodič, kterému ještě dítě studuje? Neplýtvejme lidskými zdroji.

««« skrýt text

Vzdělání za svou prioritu považuje téměř každá politická strana a jaká je realita, vidíme. Nedostatek financí, popř. neefektivní nakládání s finančními prostředky, nemalé procento nekvalifikovaných vyučujících, klesající vzdělanostní úroveň žáků a studentů, ... Zcela souhlasím s těmi, co tvrdí. že pouhé nalévání financí do školství nevyřeší problém. Musíme se vyvarovat jakýchkoliv kvót typu kolik máme mít maturantů, vysokoškoláků. Šanci se vzdělávat má mít každý, ale musí obstát, splnit všechna kritéria příslušného vzdělávacího programu, bez ohledu na to, zda jde o někoho známého či majetného. Vždyť přece maturitní vysvědčení, osvědčení, akademický titul je nehmotný zdroj.
A ještě jednu poznámku - ČSSD chce zrušit zdravotní poplatky, co třeba spojit síly v ODS a jít do voldeb se zrušením koncesionářských (tv. a rozhl.) poplatků - pro většinu populace je to větší finanční zátěž než těch 30 Kč.

««« skrýt text

Vzdělání pro každého? Cesta ke vzdělanostní společnosti? Jistě, ale...
Koncepce v Bílé knize, obecné tlaky z EU, domnělé tlaky ze srovnání OECD atd., to vše je poněkud vadné. Jakkoli se společnost "zinteligentňuje", musí zůstat hlavním limitem vzdělání inteligence a studijní předpoklady. To už ale několik let neplatí - pročež dobrého vyučeného řemeslníka aby člověk pohledal, kdežto nevyhraněných a nepotřebných absolventů s tituly typu Dis. je na úřadech práce spousta. A vysoké školy, ve snaze získat co nejvíce dotací "na hlavu", přijímají a i udržují ambiciózní nekňuby i s IQ pod 100 (vyplynulo z výzkumů spol. Scio) - dnes na VŠ nastupuje polovina populačního ročníku, čemuž se úměrně upravuje i obsah výuky a (ne)náročnost studia. Taková situace je neúnosná (pro stát i pro budoucnost), pročež je nutné zavést školné. Paradoxně v počátcích plnily úlohu tržního substitutu soukromé VŠ - kdo neměl předpoklady pro studium státní školy, holt si titul zaplatil. Dnes ale přehršel studentů vede k tomu, že kvalita výuky klesá, pročež nikdo nebude zas tak dobře vzdělaný, cena výuky roste, pročež si všichni budou muset připlatit, počet kvalifikovaných v neakademických oborech klesá, pročež roste jejich cena na trhu práce, naopak počet rádoby kvalifikovaných a ověnčených tituly roste, čili jejich cena na trhu práce padá. A to ještě stát platí sociální zabezpečení za onu polovinu věkové kohorty, místo aby zhruba 2/3 takových lidí už vydělávaly a odváděly daně. Má tohle být vzdělanostní společnost? Problém ale není ve vysokých školách, ty se jen přizpůsobily způsobu financování a líbivým politickým deklaracím - ve skutečnosti tkví problém ve středním a vyšším odborném školství (VOŠ je mimochodem nutné asi tak z poloviny zrušit a z poloviny transformovat na bakalářské studium, nikoli nechat růst jak houby po dešti s uplatněním absolventů v oboru v řádu dílčích procent a bez možnosti navazujícího vzdělávání na VŠ). Čili nebavme se o tom, jak reformovat univerzity, musí se začít odspodu.

««« skrýt text

Motivace ke změně je první krok k zvyšování konkurenceschopnosti a produktivního plnění cílů. Z uvedeného důvodu zde nabízím úvahu o tom, kde chceme být za 20 let? Otázkou zůstává, zda stanovené cíle splníme k naší spokojenosti se současným způsobem myšlení a nastavení nebo tušíme, že bychom jich dosáhli lépe/rychleji/levněji, kdybychom identifikovali a výrazně rozvinuli několik klíčových dovedností.

Jak si stojíme a co se od nás očekává, nezjistíme bez zpětné vazby. Larson, psycholog z Illinoiské univerzity, o tom říká: „Když šéf není schopen okamžitě sdělit svým podřízeným své pocity, vede to k pomalému hromadění jeho frustrace, kterou neudrží a vybuchne. Lidé příliš často kritizují až tehdy, když nádoba přeteče a mají takový vztek, že jej nedokážou udržet v rozumných mezích. Tehdy hodnotí jedovatě a sarkasticky. Napadení osobnosti druhého však vyvolá obrannou reakci, kdy napadený ztrácí zájem aktivně naslouchat jakýmkoliv návrhům, jak něco zlepšit.

Jiný koncept pro umění kritiky z dílny psychoanalytika Levinsona publikovaný v Journal of Applied Psychology (1990) vyjmenovává základní složky konstruktivní kritiky:

1. Buďte konkrétní: soustřeďte se na konkrétní problémy a nahlas řekněte, co kdo udělal dobře, co bylo špatně a jak je možné to změnit.
2. Nabídněte řešení: otevřte dveře alternativám, jak problémy řešit.
3. Kritizujte z očí do očí: osobní komunikace dává možnost druhému na vzniklou situaci reagovat, vysvětlit a ověřit si porozumění.
4. Buďte citliví: empatie láme hrany zraňujícímu vyjádření a ponižování. Vcítění u druhého probouzí motivaci ke změně.

Mějme motivaci ke změně jako k prvnímu předpokladu cílevědomosti a osobní konkurenceschopnosti. Motivace ke změně posílí naše skupinové vědomí, týmového ducha a vytvoří spolehlivou základnu k prosazování pravicových kontextů a posilování charakteru jejich nositelů.

««« skrýt text

K otázce vzdělání bych ráda řekla jednu věc. Sice považuji za velice důležité, aby všichni, kdo o to mají zájem, dosáhli co nejvyššího vzdělání, ale zahraniční zkušenost mě vedla k zamyšlení, že vede-li se taková snaha do extrému, vyvstávají další problémy, a to velice závažné.
Před pár lety jsem byla na odborné stáži v Argentině. Argentina trpí vysokou negramotností (podle výpovědi místních asi 30-40%), ale mezi gramotnými je obrovský přebytek vysokoškoláků a naprostý nedostatek středního personálu a odborně vzdělaných nevysokoškoláků vůbec - zdravotní sestry prakticky neexistují, řemeslníků je extrémně málo.
Nedávno se mi zdálo, že spějeme ke stejnému výsledku, když jsem sháněla šikovného řemeslníka na rekonstrukci bytu, a zjistila jsem, že jich je velice málo, a proto jsou jejich služby enormně drahé.
Takže si myslím, že by bylo správné motivovat mladé lidi, aby se všichni nehrnuli pokudmožno na vysokou školu, ale aby se rozvíjeli i jiným směrem, protože řemeslo má zlaté dno, u nás velkou tradici, a skomírá. Navíc, jak jsem zjistila, by oproti mému tabulkovému platu lékaře na tom byli finančně podstatně líp.

««« skrýt text

Rád bych se zeptal k tématu vzdělání, zda bude toto odvětví konečně reálnou prioritou a začnete něco dělat s financováním především VŠ, nebo ho pouze zmíníte, ale na ministerstvo dosadíte někoho zcela nekompetentního?

Ke konkurenceschopnosti bych se dále rád zeptal, zda plánujete stále sledovat politiku různých investičních pobídek? Zdá se mi, že dotovat konkurenty stávajících firem z jejich daní je přinejmenším nevkusné. Lákáme k nám firmy, které po vypršení daňových prázdnin vesele přesunou výrobu. Co kdybyste raději vytvořili stejné a přívětivé podnikatelské prostředí pro všechny, tím konečně podpořili i střední podnikatele místo velkých molochů a tím také udělali z ČR pro investory zajímavou zemí?

Předem bych prosil o to, abyste si odpustili nějaké velké mlžení o tom, jak toto bylo vždy vaším cílem, protože dle posledního účinkování ve vládě zřejmě nebylo.

««« skrýt text

Dobrý den.
Jako student doktorského studia (VŠB-TU OSTRAVA), bych rád reagoval na sekci "vzdělání". V posledních letech, je víc než kdy jindy patrná degradace vysokoškolského systému a to vzhledem k množství přijímaných studentu, bez příjmacího řízení, čí na odvolání. Momentálně se nedělá dozdíl z jaké střední školy student přicházÍ a tak dochází k paradoxům, kdy student učiliště, ikdyž s maturitou, je přijat bez zkoušek a oproti tomu student gymnázia, který zrovna neoplýval samými jedničkami, ale znalosti jsou i tak neporovnatelne, prostě výběrovým řízením projít musí. Dále více a více se snižuji nároky na studenty, jen aby byly v dalších ročnících čím naplnit posluchárny. Do prvních ročníků bývá stále přijímáno kvanta studentu, jen aby byly peníze z ministerstva. Dá se pochopit, že financování je velice důležitá záležitost, nicméně kontra snižování úrovně vzdělanosti, zde vidím přímou závislost. V podstatě jsou vysoké školy nuceny doslova chytat studenty, jen aby bylo dostatek peněz. Tedy, abych jen nekritizoval, z mého pohledu by byla vhodná změna financování školství, s zapojením studentu a lokálních společností. Jsem si vědom , že otázka školného je velice delikátní záležitost a bude velice těžké toto komunikovat s okolním, pře-sociálně orientovaní lide, budou oříškem. Leč i to je možné. Momentálně převládají úvahy u okolních lidí, že vysokou školu udělá každý. Každého kdo absolvoval normálním způsobem studium na VŠ, toto přeci musí urazit. Ano studovat by měl mít možnost každý, ale jen za určitých podmínek. Mě osobně uráží, že se na naše školství pohlíží jako na méně kvalitní záležitost a to nechci ani mluvit o tom , že kauza v Plzni nám moc nepomohla. Tím tedy snižujeme i naši konkurencischopnost ve světě. Kam směřujeme??? Východ čí západ? Momentálně směr východ. Kde chcete mít naši excelenci, doma a nebo ji necháte utéct, tam kde je lépe?. Otázek je daleko více a to se nepouštím do jiných témat, kde bych mluvil snad jen já a to by pak byl monolog.

S pozdravem Ing.Novobilský (Moravskoslezský kraj).

««« skrýt text

Vzdělání a inteligence jsou naprosto rozdílné věci. Mít jakýkoliv titul neznamená mít schopnost. Znám docela dost Ingů a Judrů , ale jejich schopnosti a znalosti neodpovídají jejich titulu před jménem . V tom to státě je špatně nastaven systém co se týče výše uvedeného . Nehledí se na schopnost , ale pouze na pár písmen před jménem. Nebýt tohoto systému žádná Plzeň by se nekonala . Například

««« skrýt text