Rut Bízková: Cílem je dobré prostředí pro život

Dámy a pánové,

je dobré mít mezi sebou vizionáře. Společnost nikdy nevedli k velkým cílům vůdci bez představ a bez intuice, velké skutky nikdy nečinili malí lidé. Ovšem také vize potřebuje své zakotvení. Chceme-li říci kam jdeme, musíme vědět odkud přicházíme, kde jsme a jaké jsou mantinely naší budoucí cesty. To platí také pro vytváření dobrého prostředí pro život.

Odkud přicházíme – co máme za sebou

V devadesátých letech, za vlády ODS, došlo k historické změně kvality životního prostředí. Hrůza, která se jmenovala „Černý trojúhelník“ v severních Čechách, vzduch plný síry a špinavá voda, to už dávno není pravda. Tyto změny byly založeny na ideových východiscích, na kterých ani dnes nemáme co měnit. Formulovali jsme je jako čtyři ekologické artikuly:

• Životní prostředí chráníme pro člověka, nikoli před člověkem
• Ochrana životního prostředí je legitimním veřejným zájmem, ostatní veřejné zájmy jsou neméně legitimní
• Stát se má v ochraně životního prostředí starat pouze o to, co nemůže obstarat někdo jiný
• Ochrana životního prostředí a hospodářský rozvoj nemusí být (a není) v protikladu

V současné době má Česká republika tři faktické problémy v kvalitě životního prostředí.

Na mezinárodní úrovni to jsou vysoké emise skleníkových plynů na jednotku HDP a obyvatele. Je to náš skutečný problém, bez ohledu na to, co si myslíme o změně klimatu. Ve chvíli, kdy Evropa něco za problém považuje a začne daný jev korigovat, dopadá to také na nás.

Naším skutečným národním problémem je kvalita ovzduší. Máme vysoké znečištění prachem a karcinogenními uhlovodíky. Nejrychleji – nejdynamičtěji – k tomuto znečištění přispívá automobilová doprava, stále ještě platí, že energii vyrábíme málo efektivně.

Problémem na regionální úrovni je skládkování komunálních odpadů, které přitom lze využít jako zdroj znovu využitelných surovin a zdroj energie.

Jaké jsou mantinely našich představ? Prvním jsou závazky, které jsme na sebe vzali s členstvím v Evropské unii. Týkají se klimatu, ovzduší, vody, přírody – mí kolegové na ministerstvu se nedávno dopočítali 93 číselně vyjádřených závazků nebo limitů. To bude stát hodně peněz – v zemi – a to je ten druhý mantinel – která potřebuje spravit finance, potřebuje sociální a zdravotní reformu, a to také nebude zadarmo.

Jak by tedy mělo vypadat zdravé prostředí pro život v roce 2020? Čistý vzduch, čistá voda, k lidem přátelská obec, ve které se dobře žije, tedy se zelení, rozumnou dopravou, bez kamionů, s odpovídajícími službami. Zdravá – tedy biologicky rozmanitá příroda, kterou umíme rozumně chránit a zároveň tím nebráníme rozvoji turistiky a všech dalších aktivit.

Chceme malý a silný stát. Předpokladem jeho fungování je silná ekonomika. Neumím si ji představit bez zachování odpovídajícího podílu průmyslu. Bylo by pošetilé se jej – i s využitím nastavování ekologických parametrů – zbavovat. Musí však být energeticky a materiálově efektivní, česky řečeno musí spotřebovávat co možná málo surovin i energie.

Tady se zájmy ekonomiky a životního prostředí potkávají. Tlak na zlepšování životního prostředí je zároveň tlakem na využívání stále lepších technologií, na ekoinovace. Nic se nemění na našich ideových východiscích, cíle roku 2020 však nelze dosáhnout metodami roku 1990.

Musíme změnit způsob ochrany životního prostředí – nesmí být byrokratický, administrativně náročný a drahý. Potřebujeme jasná a jednoznačná pravidla pro všechny, kdo skutečně významně ovlivňují životní prostředí, nepotřebujeme orwellovsky dohlížet na všechno, co se hýbe. Potřebujeme prevenci místo represe, najít cestu spolupráce s firmami, potřebujeme konat na základě poptávky lidí jako občanů a spotřebitelů.

Potřebujeme zjednodušit a zelektronizovat agendy veřejné správy, potřebujeme centra excelence také v ekologickém výzkumu.

Ochrana životního prostředí se stala svého druhu hospodářským sektorem – má své výrobky, trh a služby, včetně ekosystémových služeb – tj., příroda nám slouží a tato služba má svoji cenu. Vytváří exportní příležitosti pro naše znalosti a „zelený“ průmysl. Např. v současné době se u nás s podporou evropských fondů staví spousta čističek odpadních vod – tím rychle roste segment podnikání, který nebyl dosud tak rozsáhlý. Časem u nás bude dobudováno, budeme mít výrobní kapacity a nebude pro ně doma tolik práce. Ale ne všichni v Evropě už postavili čističky…

Deset let je dostatečná doba na to, abychom dosáhli svých cílů, pokud zvolíme správné nástroje, pokud pragmaticky zvolíme řešení, které bude průnikem zájmů všech partnerů v dialogu o dobrém prostředí pro život – občanů, firem i politiků, řešení, které nebude nikoho potlačovat v názoru a zásadním způsobem poškozovat.

Nemusíme zachránit svět – stačí, když nenecháme dluhy svým dětem a nejlépe, když nebudeme žít na cizí účet a dluhy nebudeme zatěžovat ani sebe sama. Stačí jít po modré.

« zpět na titulní stranu