Řešit vztahy ve společnosti je vždy těžké, ne-li nemožné. Vždy se to někomu líbit nebude. V této době je tolerantnost velmi důležitá, tolik národností, kultur,... ale i když se snažím tolerovat vše co se dá, tak si nemohu pomoci a stále se mi zdá, jako by většina musela ustupovat menšině. Menšina má různé fin. výhody apod. tak si jen říkám, že všichni jsme museli nějak začít, ale nikdy nám stát nedával jen tak peníze, což se u menšin děje. každý jsme se museli nějak vypracovat, tak proč to též nemůže být u menšin? Potom by se teprve ukázalo, jak moc chtějí být členy naší společnosti.

««« skrýt text

Prosazovat snášenlivost z etnickými mešinami.
Netolerovat násilí vůči skupině a jednotlivci.
Zohlednit občany bez práce,nedělat z voličů bezdomovce.Dát prostor pro lidi se snahou se obhájit před exekutorama.
Pomoc lidem v nouzi nebo ohrožené exekucí.
Odebrat absolutní pravomoc těm kteří takto bohatnou.
Chci být volen měl bych ze zásady pomoct těm které proto potřebuji.
To je podle mě tolerance která chybí všem těm kdo ji stratil nebo ji nedisponuje vůbec.

««« skrýt text

Milí přátelé,poprvé se vyjadřuji k takové akci jako je VIZE 2020, ale pokládám to za svoji povinnost,už z pravicových principů.Nejsou to žádné nosné programové myšlenky,ale fakta, velmi ovlivňující vnímání obrazu jakéhokoli subjektu.
Nechci dělat odborné rozbory ekonomiky, strategie a jiných oborů činnosti strany, které mají své specialisty.Nicméně se musím krátce vyjádřit k tomu prvotnímu, co přijde ve styk s občany, k formě a podání myšlenek konzervativního způsobu života :
1.Je známo, že arogance a povýšenecké chování odradí každého člověka za jakékoli situace a je jedno, jaký životní problém je řešen.To už platí celá staletí.Proto je mi s podivem, že tento jednoduchý poznatek neumíme zužitkovat při vystoupeních velké části politiků s přidáním kultivace řeči a gest.Je pochopitelně těžké udržet tak vysokou úroveň jednání při setkání s hlupákem, ale to je přece ten důvod, který by nás měl odlišovat od jednoduchého materialisticko socialistického vystupování komunistů nebo soc.demokratů.Udržet vyšší úroveň jednání, které by nás oddělilo od hrubostí méně kultivovaných oponentů.Je to věc jednoduchá co do poznání, ale složitá na naučení.
2.S tímto pak souvisí např. i prezentace akcí : příliš "jednoduché" až dětinské zostuzování osob(viz Paroubek jako Marťan aj.) a tím i příliš agresivní kampaně.To skutečně odradí mnoho lidí(a tím jsem si jist) už na začátku jakékoli komunikace.Při ohlédnutí do minulosti zjistíme, že vztahy mezi lidmi zhrubly.Nedbá se na slušnost, čestnost, charakter.Zní to příliš idealisticky, ale ideály byly vždy na počátku změn.Když si uvědomíme,kam až by mohly dojít vztahy lidí za další desetiletí, musíme se vrátit k poznatku, že slušné chování v celé šíři života je nutnost a ne jen "buržoazní přežitek" jak říkali komunisté.
3.K těmto dvěma principům pak přistupuje další už praktičtější věc, a to je jednoduché vysvětlení např.ekonomických principů pro širší veřejnost - zjednodušené příklady třeba na ukázce hospodaření rodiny a pod.Pokud se budou používat odborné termíny bez jednoduchého vysvětlení,většina lidí nepochopí, o co jde a nebude se tímto tématem zabývat a tudíž ho nebude ani vnímat v programu strany.
Toto jsou vnější formální znaky různých sdělení a na počátku jakékoli diskuse hodně ovlivňují vnímání obsahu sdělení, které se snažíme předat dalším lidem.Jenže hodně lidí tyto vnější znaky odradí nebo naopak přitáhnou. Přimlouvám se proto za zkulturnění našich projevů a zjednodušení argumentace.Tím, že tak pomůžeme části lidí pochopit pak i obsah našich sdělení, pomůžeme kultivovat i jejich osobnost a tím i jejich tolerantnost, protože většinou kultivovaný člověk bývá i tolerantní.

««« skrýt text

Tolerantní společnost
Tolerance ve společnosti znamená snášenlivost, ochotu přijmout jisté odlišnosti od většiny. Odlišnosti všeho druhu. Národnostní, etnické, rasové, kulturní, jazykové, náboženské, zdravotní, sexuálního zaměření atd. Jak se projevuje tolerantnost? Mlčením. Přijetím. Nekomentováním. Určitě ne halasným nazýváním a posuzováním. Tolerantnost je tichá. Znamená, že tvoji odlišnost nebudu posuzovat ani komentovat, to je vše. Je to tvoje věc, tvoje právo. A já budu rád, že i moje odlišnost bude vnímána ostatními stejně. Že se o ní bude vědět, ale taktně mlčet. Nechci, aby mě v televizním pořadu bez mého svolení označili např. za homosexuála nebo za jehovistu, i když je to pravda. O příslušnosti k odlišnosti si chci rozhodnout sám a od společnosti očekávám tichou toleranci a slušné zacházení. Česká společnost je obecně brána jako málo tolerantní vůči romské menšině. Svědčí o tom evropský průzkum, který počátkem prosince označil české Romy za nejvíce diskriminovanou menšinou v Evropské unii. Jelikož hlava smrdí od hlavy je původcem tohoto zla ministr Michael Kocáb, jehož „romské“ projekty celou situaci v ČR zhoršují místo toho, aby pomáhaly, a to zejména růstem extremismu. V jeho vlastním materiálu „Koncepce romské integrace na rok 2010 -2013“ se k romské národnosti hlásilo podle posledního sčítání lidu v roce 2001 přihlásilo pouhých 11 716 osob, dalších 784 osob se přihlásilo k romské národnosti v kombinaci s jinou národností (českou, slovenskou). Dále dokument uvádí, že kvalifikované odhady počtu příslušníků romských komunit, které se opírají spíše o identifikaci příslušníků romských komunit jinou osobou či skupinou (nejčastěji experty nebo pracovníky veřejných institucí) uvádějí čísla od 150 000–400 000 Romů v ČR. Co to znamená? Budu li mít nějaké konkrétní fyzické příznaky jako barvu pleti, očí, vlasů může mě nějaký expert nebo pracovník veřejné instituce identifikovat jako Roma či etnického Čecha, ať chci nebo nechci. Dokonce i když mám občanský průkaz ČR, kde národnost ani etnická příslušnost uvedena není. Ta není uvedena nikde. A to proto, aby se podle národnosti ani etnické příslušnosti nediskriminovalo. Tento údaj je ryze osobní záležitost a nikdo kromě mě nemá právo identifikovat moji národnost či etnickou příslušnost. Ministr Kocáb „kvalifikovaně“ hovoří o romských komunitách, romských problémech, romské integritě a přitom nikde není specifikováno, kdo příslušnost k romské příslušnosti může určovat. Jak identifikuje úředník, který pracuje na romských projektech pro Romy, že identifikoval jedince a skupiny správně? Promiňte „podle ksiftu?“ Tak jak? Jak podobná byla identifikace Židů ve 2. Světové válce. Dnes naštěstí žádný oficiální osobní dokument nenese příznak rasy či národnosti. To proto, aby se s tímto údajem nikde oficiálně nepracovalo. Jenže panu ministrovi Kocábovi se to asi nelíbí. Pane ministře, my všichni jsme hlavně občany České republiky. A někteří z nás potřebujeme pomoc státu při řešení svízelných situací např. kriminalitou, pořádkem, předlužeností, bezpečností a také s ochranou kulturního dědictví. Také věříme, že se nám dostane rovného zacházení ve věcech zdraví, vzdělání , bydlení a sociální péče. Pro Vás prosíme, nazývejte nás všechny občany České republiky. To k jaké menšině ať etnické či jiné si prosím určíme sami. Nerozdělujte nás na skupiny podle barvy pleti. Zařiďte, aby v televizi nemluvili o romských problémech, ale o problémech občanů ČR. Zařiďte, aby v médiích byla identifikace dotyčného, o kterém se hovoří či píše oficiálně, nejlépe písemně, schválena. Tzn. mluví – li se v televizním pořadu o romské mamince, dala tato k tomu souhlas? Nebo ji identifikoval redaktor podle vnějších znaků? Zařiďte ať ve vašich projevech nefigurují termíny jako etnický Čech versus Rom, normální lidé versus Romové apod. jelikož tímto integrace části českých občanů do společnosti nikdy nedocílíte, naopak přidáváte do ohně extremistickým skupinám jiných českých občanů, kteří třeba také potřebují pomoci se svými problémy.
Návod k cestě k tolerantní společnosti začíná u našich politiků, kteří si musí uvědomovat, že jsou tady pro občany České republiky a nesmí mezi nimi činit rozdíly. My ostatní se tolerantnosti budeme ještě dlouho učit, ale bude-li nám vláda a média vzorem, určitě to půjde.

««« skrýt text

Má tolerance tolerovat netoleranci ? Ona není jen tolerance k slabším (všeho druhu) a obecně jiným, ale je i problém s tolerancí k uchvatitelům.

Klíčovým slovem by asi byl respekt k pluralitě všeho druhu, resp. k faktu, že je každý člověk jiný. Takže já bych to celé přejmenoval na toleranci k pluralitní společnosti. A není to nějaký supervznešený cíl. Prostě jinou realitu má bezdomovec a jinou pan Roman. Pluralitní společnost je společnost, která akceptovala různost jako fakt a která omezuje omezovače této plurality. Do té doby, než omezím někoho jiného, si mohu dělat, co chci. Abych to shrnul: 1) uvědomění si, že různost existuje. 2) Přiřazení práva na různost a povinnost různost respektovat. 3) Netolerance k těm, co různost netolerují. Netolerovat různost a plurality je totalitarismus.
Já bych si tedy dovolil tvrdit, že základním axiómem by mohla být pluralita. Tolerance je jen jeden z přístupů k těmto pluralitám. Takže nevím, proč by měl primátor podporovat jeden druh různosti a jiný ne. Pokud se chtějí srocovat, tak proč ne, pokud by je chtěl někdo zakazovat, tak proti tomu by se měl primátor ohradit.

««« skrýt text

Co tolerovat?
1) To, co si člověk nevybere. Tolerovat je třeba rodiče - nikdo si nevybere, komu se narodí. Tolerovat zdravotní stav - kdyby si člověk s vrozenou slepotou mohl vybrat, tak vidí. Tolerovat rasu - viz rodiče. Tolerovat sexuální orientaci, je vrozená jako ta slepota...
2) Všechno, co neškodí okolí. Například víru nebo názor, pokud nepřekročí rozumnou mez.
3) Tolerujme i maličkosti, jako třeba že si někdo chce zaplavat v rybníku bez plavek. Je to jeho rozhodnutí a mě to ani nebolí, ani nepoškodí, tak co. A podobných situací by se našlo plno.
4) tolerujme cizince, co u nás chtějí žít, chtějí se naučit náš jazyk a zapadnout do naší společnosti.
5) Erotiku a pornografii od 15 let. Je nelogický, že od 15 smí člověk souložit, od 17 založit rodinu a až v 18 se smí podívat na to, co už tři roky dělá. Ale je jim potřeba vysvětlit, že je to jenom film a ne všechno, co tam vidí, je tak jednoduchý.
6) Homosexuální páry, vychovávající děti. Není to sice "klasická rodina" a lidovci se z toho osypou, ale je to vztah dvou lidí se vším, co k tomu patří. Sexuální orientace je vrozená, dítě k homosexualitě nevychovají. Ale naučí je dělat kompromisy ve vztahu a vnímat city, to jim ústav nedá ani náhodou. A navíc, když dítě živí ze svých příjmů pár (byť homosexuální), pořád je to i po slevě na daních pro stát levnější, než zaopatřovat dítě v ústavu.
7) Cokoliv, co nespadá do seznamu toho, co netolerovat.

Naopak, co rozhodně nikdy netolerovat:
1) Zločin v jakékoliv podobě. Ten snad nemůže tolerovat nikdo mimo pachatele.
2) Volený zástupce, co nezastupují vlastní voliče.
3) Názor těch, co se odvolávají na svobodu slova jenom proto, aby mohli omezit svobodu slova ostatních.
4) Víru těch, kdo netolerují víru ostatních.
5) Ty, co můžou pracovat a místo toho vyjídají stát.
6) To, co omezuje ostatní. Třeba kouření. Kuřák se rozhodne dýchat začouzený vzduch, ale klidně tím vezme čistý vzduch deseti nekuřákům.
7) Bezohlednou jízdu v autě nebo na motorce a alkohol na silnici. Zabíjí a mrzačí to kohokoliv.

««« skrýt text

Abychom mohli diskutovat o toleranci, musíme nejdříve správně pochopit demokracii. Byť již známe toleranční patent císaře pána, jen demokracie přináší pochopení tohoto slova ve správném smyslu (srov. Pláton a Ústavu). Definice demokracie je velmi složitá a těžko uchopitelná. Níže v diskuzi se objevilo, že tolerance není hodnota. Opak je pravdou. Tolerance je jednou z hodnot demokracie. Potíž však spočívá v tom, že dnešní Evropa se stává kvazidemokratickou, resp. pseudohumanistickou. Tato byť ne na první pohled bijící odchylka, zastiňuje významy slov jako demokracie a tolerance pláštíkem, kdy již nevidíme samotný základ slov, ale vidíme jen plášť, který vytváří média či jiné osoby, které však nechtějí? pochopit substanciální význam slov. Nejdříve je tedy potřeba jít do minulosti a najít význam slov jako tolerance a demokracie, jak byly chápány filozofy. Při objevení pravýznamu, můžeme snad poté říci, že tolerantní společnost je společnost založená na respektu k druhému, avšak respektu zdravému, kdy jsou chráněny kulturní-sociální-náboženské hodnoty všech. Demokracie nás však nesmí zavést k tomu, že si ji spleteme s rovnoprávností. Ta neexistuje, ať se nám to líbí či ne. Tedy i v tolerantní společnosti vždy bude někdo, kdo bude nad a někdo kdo bude pod. Tolerance však znamená, že ten, který je nad, se snaží pomoci tomu, který je pod. Pomoc může mít různé způsoby. Tolerance však není přijmutí hodnot druhého za cenu opuštění hodnot daných mi historií, podmínkami národa a rodin. To potom není tolerance, ale hloupost, kdy Římané sice dobyli Řecko vojensky, ale Řekové Řím kulturně (zde je to jen dobře:)). Tedy i ten pod může dát tomu nad mnohé, ale je potřeba důsledně zkoumat, aby ten pod nestahoval toho nad k sobě....

««« skrýt text

Tolerance sama o sobě není žádná hodnota, na které lze stavět. I lidé a společnost mají nějaké schopnosti tolerovat (snášet) zátěž takovou či makovou. Jako stavební konstrukce. Když je nadlimitní, celek se zhroutí.

Ve vší skromnosti doporučuji následující postup: Definovat hodnoty, na kterých společnost stojí, a stanovit mezní přípustnou zátěž, aby zůstaly nenarušeny.

Od toho pak odvozovat například, zda je správné, když pražský primátor zaštítí festival homosexuálů Mezipatra.

A důkladně se při tom všem zamýšlet nad tím, jaké zlo už napáchali kulturní marxisté, a zda s tím občanská demokracie chce mít něco společného.

Tolik pro začátek. :-)

T.B.

««« skrýt text

Tolerantni spolecnost- co to vlastne je???
A kde je tolerance tim, ze jednem nadrzuji a druzim nikoli...
Mam byt tolerantni k tem, co zneuzivaji nas socialni system?
Tolerovat se da mnoho veci-ale ne vse...

««« skrýt text

plosny zakaz koureni v restauracich

««« skrýt text

Máme stověžatou Prahu, ale zkuste si dnes postavit v Praze dům s věží. Když to čtete, tak Vám samotným už instink říká, že je to nesmysl.Taj už jste zblblí. To se nedělá, nesmí, není to vhodné, co veřejnost. Ale o tom to je. Před několika lety koupil přítel jednu z posledních proluk na Strém Městě v Praze. Když se ho novináři ptali, co že tam postaví, tak odpověděl, proč se ptají jeho, když on o tom nerozhoduje. Jak to ptali se novináři, je to třece Váš majetek. O dostali odpověď to sice ano, ale plíživá koroze vlastnického práva už dávno dala větší sílu veřejnosti, sousedům, památkářům, vymysleli se pojmy jako střešní krajina, krajinný ráz, komise při radnicích a mimo to existuje Územní plán, se spoustou dogmat a koeficientů a limitů a po nich pak přijdou požárníci, dopraváci, hygienici , eia, sea, a dálke pak normy a zákony a vyhlášky a pak na konci zbyl ještě mikro prostor pro majitele, který už není ani tak velký, aby rozhodl o tom, jestli tam budou plastová okna nebo ze deřeva, ani nesmí určit barvu fasády, snad ještě může mluvit do vnitřních klik a to je tak vše. Co je dnes architektira ? Architektura je dutina, která vznikne na parcele po té, co se na ní vyprojektují všechna omezení. Co je přání investora ? To je očima veřejnosti vyjádření jeho zpupnosti, neohludeplnosti, sobectví, necitlivosti a nevychovanosti, snahy škodit druhým, bezohlednost a dělání schválů. Co je výsledkem ? Připosražený , ale vždy neviditelný dům typu šedá myš, protože společnost už dávno překročila hranice toho, aby se mohl majitel svým domem podle svého prezentovat a jen přemýšlí, kdy začne regulovat jeho oblečení, slovníček, a nakonec i myšlenky, o což se už TV produktivně stará na celém světě. Co obdibujeme na starých městech |? Rozmanitost, pestrost, mísení stypů, funkcí, barev a tvarů. Ale zkuste v tom dnes pokračovat . Nelze. Nivelita je tady. Pryč je naděje, že na sto let půjde rodina Starou Prahou procházkou v nedělní sluneční den a pyšný otec řekne svým dětem - podívejte se, to je stoletý dům ze začátku našeho tisíciletí, jeden z posledních skvostů 21 století a jedna z posledních věží nad Prahou, která jako jediná vznikla po roce 2000.Nelze. Sousedi, pyšné úřady to, co jsem popsal, zapracují a cokoliv co je individualní kolektivně zadupou do země. Dějí se věci jako Tančící dům, ale na úprincipu kdo s kým chodí do hospody. kdybych jako pan Milunič chodil pít s prezidentem Havlem, taky bych mohl stavět Tančící dům bez garáží a s nohou na cizím pozemku a slyšel pak idiotskou chválu novinářů a kritilů nad tím, jak jsem dovážný a nápaditý a nebojím se vykročit se stavbou do parteru. Já se jednou snažil udělat schody do sklepní hospody tak, že poslední schod zasahoval 10 cm do chodníku, ale jen konstrukcí a ne že by tam byla díra a všechny úřady řvaly jak pominutý - zalez na svůj pozemek zmetku ! Co tady děláš ? Regulece je fakt moc a zákony jsou převážně subjektivní a je už dlouho - a to je sice dobře - dlouho mír, takže žádná válka nepošle do kopru všechny ty památkářské a jíné extremní předpisy a vše se jen utahuje a komplikuje, Je potřeba jít a přečíst si ústavu v tom bodě, kde se chrání vlastnická práva a připomenout si, že k vlastnictví patří i užívání a že do užívání nemohou více mluvit ostatní než vlastník a tak tomu dnes je a trend je, že se to stále posiluje a posiluje.Je potřeba se vrázit ke zdravému rozumu, aby otázku, co tam postavíš, bylo možné položit vlastníkovi.
Petr

««« skrýt text

Co mě dnešní politice vadí je definování "politické odpovědnosti" jako takové... její vymezení, důsledky, míra té odpovědnosti a vymahatelnost! nikde to není definováno a to je podle mě špatně a pak se žádný politik ani v mezích slušného chování nenamáhá vzdát své funkce a s hanbou odstoupit.

««« skrýt text

Souhlasím s paní Věrou.Nejsem právník,ani "hlava politicky pomazaná",však selský rozum by nám všem pro začátek postačil.Budou-li zastupitelé nadále neodvolatelní,nevyzývaní k odpovědnosti za svá rozhodnutí i činy,(a to i hmotné odpovědnosti),nápravu nenajdeme.Žádná!!! z politických stran nemá vůli změnit ty zákony,které umožňují korupci,rozkrádání ve velkém,kšefty s lukrativními státními zakázkami,podíly v různých dozorčích řadách atp.Ač členka ODS, stydím se za mnohé její představitele a to na všech úrovních.Volič, respektive vůl, je dobrý jen k tomu aby volil, jest mu odepřeno ZÁKONEM v referendu pokrytecky se chovajícího zastupitele odvolat!!!! Odvolávám se na Listinu zákl.práv a svobod,jak je možné v demokratické zemi odepřít mi,a to dokonce zákonem,právo odvolat , a jest mi přisouzeno "jen" volit.V tom případě postrádají volby smysl.Nevěřím,že si dovolí kterákoli strana iniciovat změnu tohoto zákona.Příliš by ohrozila prasátka svá korýtka. Gina Horylová,Čeladná

««« skrýt text

Chybí mi právnické téma. Právníci by měli vychytat a obravit díry v zákonech a ne se chlubit tím, kdo je schopnější je více obejít. Mělo by se více dbát na morálku.Zákon sice porušen nebyl, ale všichni víme, že určitá věc není morální a to se týká také zástupců, funkcioářů, ministrů,... ODS, a proto také ztrácí voliče a to mě mrzí. Bohužel i u mých známých pravníků mám pocit, že neodpoví jednoznačně na dotaz a jde jim o to, jak vytáhnout z klientů co nejvíce peněz.To je morálka !!

««« skrýt text

Naučme se všichni akceptovat veškeré lidské hodnoty, které jsou v souladu se základními lidskými právy. Politici, nevrtejte se a nedělejte z této otázky hadr. Záleží jen a jen na lidech samotných.

««« skrýt text

Najít jazyk.
Projevy politiků i amatérských diskutérů se hemží slovy - svoboda, demokracie, liberalismus, sociální, socialismus. Pro běžného člověka slova známá, ale bohužel s různým výkladem obsahu. Domnívám se, že ona 50% část populace, která se kloní k levici, ve své většině nechápe důsledky svého počínání. Dovolil jsem si s pomocí F.A. Hayeka napsat několik slov k tomuto.

2. INDIVIDUALISMUS A KOLEKTIVISMUS
Socialisté věří ve dvě věci, které se od sebe absolutně liší, a snad i vylučují : Svobodu a organizaci ÉLIE HALÉVY

Jako první jsem prohlásil, že čím složitější formy na sebe civilizace bere, tím omezenější musí být svoboda jednotlivce
BENITO MUSSOLINI

SOCIALISMUS - KOLEKTIVISMUS
Pokusím se s pomocí Fredericha A. HAYEKA objasnit samotný pojem socialismus.
Tento může jednak znamenat – a často skutečně označuje – pouze ideály sociální spravedlnosti, větší rovnosti a jistoty, které jsou konečným cílem socialismu. Zároveň však znamená konkrétní metodu, jíž většina socialistů hodlá těchto cílů dosáhnout. V konečném důsledku ( a naše historická zkušenost to ukázala) znamená socialismus zrušení soukromého podnikání, soukromého vlastnictví výrobních prostředků a vytvoření systému „plánovaného hospodářství“ , v němž je podnikatel usilující o zisk nahrazen centrálním plánovacím orgánem.
Řada lidí se nazývá socialisty, ačkoliv jim jde pouze o první význam tohoto slova, a zapáleně věří v konečné cíle socialismu – sociální spravedlnost - , aniž řeší a chápou problém toho, jak by se jich v praxi mělo dosáhnout. Spor o socialismus se stal do značné míry sporem o prastředky, a nikoli o cíle.
Sami dnešní socialisté, působící v plitice pod různýmy názvy, se zaklínají tím, že nemají za cíl zrušení soukromého podnikání ani vlastnictví výrobních prostředků, ale praktické ekonomické kroky a jejich legislativní snaha vede k opaku.
Ekonomickou činnost musíme centrálně řídit například tehdy, chceme-li , aby rozdělení příjmů odpovídalo současným ideím sociální spravedlnosti. „Plánování“ je tudíž cílem všech, kteří žádají, aby místo výroby za účelem zisku byla dosazena „výroba pro užitek“. Stejné plánování je však nezbytné i tehdy, má-li být rozdělení příjmů řízeno způsobem, který se nám jeví jako pravý opak spravedlnosti. Ať už bychom si přáli , aby více dobrých věcí tohoto světa dostávala nějaká rasová elita, příslušníci určité politické strany či aristokracie, metody, které budeme muset použít, budou tytéž jako ty, které by zajistily rozdělení rovnostářské.
Někomu se může zdát nefér, že slovem „socialismus“ označujeme metody, a nikoliv cíle. Že termín, který pro mnohé lidi označuje konečný ideál, užívám pouze pro jednu z metod. Snad by proto bylo lépe nazvat metody, které mohou sloužit k nejrůznějším cílům, slovem kolektivismus a socialismus považovat za jeden druh spadající do tohoto rodu.

««« skrýt text