a) lékaři musejí být odměňováni podle počtu uzdravených pacientů nebo slibných remisí- ne podle zaplněných čekáren - tímto budou nuceni využívat ty nejlepší metody a nejlepší léky
b) zdravotnictví musí být něco jako autonomní zdravotní stát, je třeba definovat "účastníky zdrav. systému - jejich práva a povinosti
c) poplatky - nic proti nim - ale nejprve je třeba definovat ze zákona - co jsou příjmy a vádaje ve zdravotnictví
d) pohyblivý zdravotní standard, pevná legislativa a volný pohyb výrobků a služeb je samozřejmost
e) dát pod kontrolu obchod privátních zdravotních firem a státních zdrav firem

««« skrýt text

Doporučuji vytvořit síť výživových poradců, jejichž služby budou hrazeny z veřejného zdravotního pojištění a doplnění vyhlášky o zdravotnických zařízení o tento typ ambulancí. V současné době každý rok opouští VŠ několik stovek výživových poradců, kteří jsou zcela bezprizorní a marně hledají adekvátní zaměstnání. Přestože u nás roste výskyt obezity a cukrovky, lidé nejsou po výživové stránce nijak poučeni a nijak kontrolování. Pokud jsou poučeni, jsou poučeni velmi špatně a v rozporu se současnými výživovými poznatky. To základní prakticky zcela opomíjíme ! Je také nezbytné vytvořit pracoviště klinické farmacie, kde lidé budou kontrolováni jak léky užívají a jak léky snášejí. Musí být lépe sledovány interakce léčiv. Lékárny nejsou pro tuto činnost dostatečně vybaveny . Mohou však za určitých podmínek tuto službu provádět, pokud dojde k výraznějším legislativním změnám.

««« skrýt text

Reakce na pány Julínka a Jansu: Poplatky opustí možná novináři, ale nikdy je neopustí vaši političtí soupeři, protože jste jim dal dárek k nezaplacení. Nic není tak přímočaré do peněz většiny obyvatel, jako ony poplatky, navíc, když zbytek reformy zůstal v říši pohádek a zbylo jen to negativum. Zkuste to jinak, zničte socialisty vlastní zbraní, zdravotnictvím bez poplatků. Pokud nabídnete majitelům individuálních zdravotních účtů možnost část zůstatku za období vybrat, budou motivováni čerpat péči co nejméně, aby mohli získat co nejvíce. Hospodaření pojišťoven by spočívalo v tom, že hradí z přebytkových účtů ztrátové účty. Zdravotní pojišťovna pak bude subjektem jako každý jiný a bude se snažit stlačit ceny poskytovaných služeb a léků co nejníže, aby bylo více přebytkových účtů a ona více vydělala. Obětování poplatků je podle mě velmi přijatelný politický náklad za možnost provést skutečnou hlubokou reformu.

««« skrýt text

Odpověď panu Čermákovi: Kromě toho, že lékaři musejí z něčeho žít, musí být možné ve zdravotnictví standartně vydělávat, protože bez možnosti návratnosti do něj nepůjdou investice ani do nových přístrojů, natož do výzkumu a vývoje. Diabetik si asi přebytek neodnese, zato mu bude poskytnuta kvalitní péče, i naděje, že dojde k nalezení léčebného postupu, který by jeho nemoc vyléčil úplně.

««« skrýt text

Pro pana Procházku
Jak budete motivovat k péči o své zdraví diabetika prvního typu?
Generovat by měli spíše generátory než lékaři, ne?
Nebo myslíte degenerátory?

««« skrýt text

Vojna poviná

««« skrýt text

Pan Jansa - velmi dobré a progresivní, jestli máte zájem o spolupráci, tak se ozvěte. Zákon o veřejném zdrav. poj. již pro tyto moderní návrhy vytvářel legislativní prostor. S názorem na poplatky zcela souhlasím, je jen těžké, zajistit, aby je opustili novináři :-). Ve zdravotnictví pořád panuje minulé století a tím pádem obrovská nevíra v moderní nástroje zajišťující individualizaci veř. zdrav. poj. a tím pádem klientský přístup. Děkuji Julínek

««« skrýt text

Zdravotnictví je služba. Nic víc, ale nic méně. Má-li však být pacient jak středem všeho dění, chce-li spolu s lékařem rozhodovat o svém zdraví, musí toho být spoluúčasten a také průběžně a bez zbytečné administrativy informován.
Ve srovnání s EU je zdravotnictví v ČR na srovnatelném průměru. Všem jde samozřejmě o zachování toho, co je kvalitní. Cena zdravotnictví a zdraví je neustále v pohybu směrem vzhůru, protože nové možnosti léčby jsou logicky stále dražší a plátců pojištění ubývá. Produktem zdravotnictví je vyléčený pacient, klient. To může někde znamenat počet výkonů, někde jen vlídné slovo a slušné zacházení. Svobodná volba lékaře je sice dnes možná, ale pro mnoho lidí je těžko realizovatelná. Přesto bychom měli právo pacienta na rozhodnutí o sobě samém hájit všude, kde to je jen trochu možné.Volební program pro budoucí zdravotnictví není jen programem pro několik desítek tisíc zdravotnických pracovníků, ale pro všech deset milionů nás potenciálních pacientů. Je nutno si otevřeně říci , na co je, na co bude a na co není a jen tak nebude. A měli bychom k tomu navrhovat věcná řešení.
Pacient na prvním místě? Ano!
V pojišťovacím systému tedy je nutno zavést skutečný individuální pacientský účet, který by (jako dosud účet pojištěnce) bude spravovat pacientova příslušná zdravotní pojištovna. Je však nutno k jeho kartě, či účtu přidat nové funkcionality, které mají charakter bankovního SW. Na takový účet by také mohl přispět pacientův zaměstnavatel nad rámec svých povinných odvodů. Pokud tento účet také doplníme dnes již běžnými a velmi sofistikovanými formami sdílení zdravotnických informací, dostane se pacientovi, pojišťovně i lékaři to, ale třeba v anonimizované podobě statistikům to, co každému patří. Jde o znalost popis historie pacientova putování systémem a v neposlední řadě relevantní zdravotnickou informaci a finanční vyjádření těchto událostí.Pacientovi by se ale mělo dostat toho všeho, protože musí být jak vlastníkem jak zdraví, tak veškerých informací o něm.
My všichni, podobně zájezdu musíme vědět, co stojí standartní jízda a ta musí být samozřejmě zaručena. To co bude za příplatek, to nám rádi sdělí příslušní zdravotní pracovníci. Pacient se tak bude moci rozhodnout s vědomím, co mu pojistka kryje, zda ano,či ne a jak. Rámec pacientova-klientova individuálního účtu je samozřejmě nutno doplnit o ochranný limit, pokud by nedostačoval na nezbytně nutné speciální zákroky. Všechny Standardy ale musíme popsat a v jednoduché formě zveřejnit ještě před volbami.Bez obalu a bez emocí nám totiž určí výši pojistného a také vyplývající případnou potřebu dotace od státu zdravotnickým zařízením. Usnadní koaliční jednání. A vše ostatní, co bude mimo standard bude za příplatek a jen a pouze s rozhodnutím a povolením informovaného pacienta.
Tak nějak bych viděl novou smlouvu ODS s voliči.
A ještě trochu politického marketingu: Neperme se už prosím o poplatky, byť jsou tisíckrát věcně správné a spravedlivé. Současná různost výběru poplatů umožňuje politizaci naprosto věcného problému a nedělá radost už vůbec nikomu. Občan- klient-pacient si rád z individuálního účtu nechá srazit veškeré potřebné náklady na své zdraví stejně komfortním způsobem, jakým mu stát z výplaty nyní sráží daň. Komfort dnes není luxusem, ale může být i přínosem.Pro stát, pojišťovny , lékaře i klienty. Nebojme se proto už léty osvědčených řešení.Zdravotníci jsou přece už dávno všichni¨on-line.
Pozn. Autor textu se spolupodílel na brandingu a implementaci elektronických klientských a pacientských systémů .

««« skrýt text

hlavním (ale ne jediným) problémem zdravotnicví je jeho financování
současný systém každému podle jeho potřeb, tento Marxův sen, předpokládá komunisticky uvědomělou společnost (Pavlíka Morozova) a nepředstavitelně rozvinutou produktivitu práce (splnit pětiletku za 3 měsíce) – ani jedno není možné (jak jsme si už snad dokázali)

kde hledat řešení:
můžeme sice ještě zvyšovat příjmy (daně), ale rozhodně musíme snižovat růst výdajů (plýtvání)
růst výdajů zastavíme jedině buď přídělovým systémem (tvrdou úřednickou regulací to a teď ano, to a teď ne) a nebo, když i uspokojení zdravotních potřeb bude vystaveno konkurenci uspokojení jiných potřeb, a k tomu dojde, když si je budeme každý platit (některé zcela, ostatní částečně)

současné zdravotní pojištění, které není de facto žádným pojištěním, ale skupinovým zajištěním na všechno, pak musíme přeměnit na skupinové zajištění jen proti vysokým rizikům (velkým výdajům) – a to i kumulativně (pro chronická onemocnění či pro "kupivost" náhody)

prosadit to, je nemožné, protože většina společnosti nemyslí (je momentálně zaostalá) a není ochotna se o sebe sama starat – raději žije na úkor druhých (ráda či nevědomě)
je pak třeba opravdu velké krize, aby se tato změna zdále podružnou, pak snad může být prosazena
ale vždy se objeví politici, kteří zorganizují takovouto nemyslící většinu ve společnosti k demokratickému útoku na peněženky těch ostatních

zbývá tedy přídělový systém – národní zdravotní služba, ústavy národního zdraví – chudinský systém pro tu nemyslící většinu společnosti, která nepřipustí změnu (ikdyž pro ni nejvíce výhodnou, ale jimi mentálně neuchopitelnou)

je to sice smutné konstatování, ale Tomáši pokud dosáhneš prvním krokem reformy pozitivních efektů (přebytků či snížení deficitů), k druhému kroku reformy už tě nemyslící většina nepustí
stačí se vzpomenout na osud premiera Roger Douglas z New Zeeelandu

««« skrýt text

Jednotné ceny léky hrazených z veřejného zdravotního pojištění na určité časové období ( doporučuji jeden rok) by byly velmi potřebné a vedly by k snížení administrativní náročnosti. Bylo by pak více času na jiné činnosti. Například takové, které vedou k úsporám a které vedou k individuální péči o pacienty -klienty . Vůbec však nemám pocit, že o ně někdo stojí. Plýtvání léky je obrovské a domnívám se, že 30-40% léků vydaných v ambulantní sféře je vydáno zcela zbytečně. Je třeba zapojit lékárníky do systému kontroly účelné farmakoterapie a odměnit je za tuto práci. Tento model je ve Velké Británii a chrání občany před nesmyslnými kombinacemi léků a před jejich vedlejšími účinky . Jednotné ceny léků by byly velkou službou pro občany. Lékárny by si neměly konkurovat cenami v oblasti léčiv, které jsou hrazené pojišťovnami. Vede to k nekalým praktikám a je to ideální prostředí pro spekulanty, které skupují lékárny za účelem dalšího prodeje. Jsem člen ODS, jsem hodně pravicově zaměřený, ale 20leté zkušenosti ve farmacii ( farm.firmy, nem.lékárny, veřejné lékárny) mi říkají, že ODS v oblasti zdravotnictví dělá hrubé chyby. Přesto si vážím práce pana doktora Julínka. Byl to nejlepší ministr zdravotnictví.

««« skrýt text

Základní prvky nového zdravotnického systému jsou tyto:
-lékaři a zdravotnické zařízení generují zisk
-zdravotní pojišťovny generují zisk
-pacient má osobní zdravotní účet a pokud je přebytkový, může si poměrnou část peněz vzít zpět
-zisky a to, co získává pacient zpět, nemají žádné omezení ve využití
-pokud má pacient možnost část svých prostředků na pojištění získat zpět, má motivaci starat se o své zdraví a své pojištění nečerpat příliš=> poplatky ztrácejí smysl a mizí tak politický problém
-stát určuje výčtem, co je hrazeno z povinného zdravotního pojištění a v něm budou zahrnuty především vážné a drahé zákroky
Důsledkem bude, že lidé budou mít motivaci pečovat o své zdraví, hlídat svoji pojišťovnu i lékaře, do zdravotnictví budou směřovat investice, vzroste jeho technologická úroveň a bude mít potenciál přitahovat nadané lidi do odvětví namísto dnešního odlivu.

««« skrýt text

Nelze než postesknout, že reformní zákony proplacení péče doma umožňují. ZP pak může rozhodnout o úhradě, pokud jsou splněny standardy a je to pro pacienta bezpečné (viz např. nepodkročitelné techn. a personální vybavení pro porod - metodika MZ)a pro ZP efektivní. Dnešní zákony to neumožňují, ZP nemají motivaci k efektivitě.

««« skrýt text

Pan Popek mě velmi potěšil především úhlem nazírání problamatiky. Nikdy jsem neprosazoval privatizaci jako samospásnou metodu, proto vřele souhlasím s varováním pana Popka. Napřed zákony s rovnými podmínkami pro všechny subjekty, jasnou kontrolní roli státu, správné odpovědnosti dané zákonem pak je možné rovnocenná účast privátních subjektů a pak teprve postupné vzdání se, prodeje podílů státu.

««« skrýt text

Reforma v režii Julínkova ministerstva jasné ANO! Do reformy však s čistým štítem a po reformě také tak. Vícezdrojové finacování, hmotná motivace k racionálnímu a efektivnímu chování, vyvážená jak u posyktovatelů, tak u přispěvatů, tak v oblastech logistiky. Jen dvě rady pro budoucnost:
Nejprve legislativní normy připravené v NEJŠIRŠÍ DISKUSI, tak aby poskytovaly komfort možnosti kultivace systém na desetiletí dopředu.
V jasné legislativě pak NEJPRVE kultivace systému směrem od nynější strátovosti k prosperitě, pak si může stát pod vedením pravice hrdě za vykonané dílo klidně odfouknout a dovolit si dlouho nic ... počkat na vhodnou chvíli a prosperující podiky výhodně prodat. TAK SE CHOVÁ HOSPODÁŘ. Pokud budeme spoléhat, že noví vlastníci vzešlí z ukvapené a účelové privatizace je pozvednou z legislativní džungle (to známe z jiných oblastí), dočkáme se jen levicové odplaty za tunelářství a budeme poslouchat populistické "pravdy" o tom, že zdravotnictví nikdy vydělávat nemůže!!! Nejhůř top odnesou zase jenom lidi a nad těmi "co si zase nahrabali si jako obyvkle demokraticky poplačeme a těmi "upřímnými" slzami si umyjeme ruce", odtrpíme si léta sociálně demokratického Jánošíkova dobra a pokusíme se stranu vyčistit od "Kulišáků", aby byla schopná uspět.

««« skrýt text

Dobrý den,

za klíčové pro zdravotnictví považuji otevřít téma narození a smrti. Dle mého názoru by mělo být umožněno těm lidem, kteří se rozhodnou rodit a umírat v domácím prostředí, aby si mohli náklady s tím spojené uplatnit u své zdravotní pojišťovny. Jsem přesvědčená o tom, že by to přineslo nemalé úspory. Sama jsem porodila syna v březnu 2009 v porodním domě, náklady na poskytnuté služby a nějaké nakoupené zdravotní potřeby byly cce 16 000,- Kč, proč nemám nárok si nechat tuto částku proplatit, když v nemocnici hádám by to přišlo moji pojišťovnu mnohem dráž? Stejné je to s tím, že se staří lidé nechávají umírat v prostředí nemocnic - proč se často dělá, že lékař léčí tam, kde už nění pomoci - myslím, že otázka peněz v tom bohužel hraje také docela velkou roli - jinými slovy, proč mít prázdné lůžko, když tu pán ještě může ležet a pojišťovna platit, až přijde někdo další - asi Vám dědečka odpojíme.

Je to velké téma, když se dobře uchopí, tak podle mě na smrtí a narození nakonec můžeme hodně ušetřit a současně pomoci ozdravit společnost, která z velké části svou odpovědnost za narození svých dětí a smrt svých blízkých přenesla do nemocnice - doktorům.

S pozdravem R. Vondráková

««« skrýt text

Jarda Janda má nepochybně pravdu ve všech bodech. Důraz na umožnění trhu ve zdravotnictví je zcela správné, vyjádření z hlediska filosofického o regulaci trhu beru nikoli však z hlediska faktického, legislativního. Trh ve zdravotnictví musí vzniknout za všech atributů (ještě bych zdůraznil konkurenci!), které jsou v příspěvku popsány, ale bude vždy regulován. My se bavíme o nezbytně nutné míře kontroly a regulace dané právě stanovení pravidel s eliminací lidského faktoru tedy politiků a úředníků na minimum. Podobně jako je regulován trh bankovní, komerčního pojištění + příslušné registrační procesy ve vzdělávání a poskytování zdrav. služeb. Přístup na trh musí být rovný a pravidla fixní. V této oblasti i já bych uvítal míru menší, ale to bychom nesměli být vázáni pravidly EU.

««« skrýt text

Dovoluji si malé upozornění: téma "Nemocenská" patří do diskuse v Jihlavě - sociální problematika a je v kompetenci MPSV nikoli MZ. Diskuse o provádění nemocenského pojištění zdravotní pojišťovnami nebo informační propojení mezi oběma typy pojištění je samozřejmě na těchto stránkách legitimní nikoli návrhy parametrických změn současného systému.

««« skrýt text

duchodci, socialne slabi, deti pod 15 let... mozna by se nalezla jeste nejaka skupina obyvatlstva - za tyto lidi by mel stat peci hradit a zaplatit by to meli ti, co jsou pracovne cili. Jinak, poplatky sou v poradku, za zdravi se musi platit, samozrejme se musi nastavit meritko jak a kolik a kde. Ale aby pak vznikaly situace, kdy plati zakon o poplatcich a kraje vraci penize z5 lidem ve forme "daru" ... no to si delate prdel ??? to z toho delame holubnik a nic to neresi, to se dlouhodobe muzeme vratit do jeskyni k ohnum a kuzi kolem pasu ... mit proste mista kde jsou na neco specializovani a nemit obri mamuti nemocnice, kde pul dne nikoho nepotkas a platis za to obrovskej balik penez a proc ? specializovana mista, mezi nimi pendlujici na urovni zachranna sluzba ... propojeni s hasici

««« skrýt text

1. Zákon o ZZS (možno i sl. poměr?)
2. Nemocenská první 3 dny 100%, poté klesat - eliminace dlouhodobých marodů, podpora opravdu nemocných
3. Stanovit poctivě pracujícím x návštěv zdarma u lékaře, po vyčerpání platit.

««« skrýt text

1.stát a politici nemají předjímat řešení, ale vytvářet pouze rámec, v kterém budou (ostatními) hledána různá řešení, protože v různosti, pestrosti je síla a jak snad ještě pamatujeme v jednotě je bída
proto neregulovat trh, ale regulovat trhem - to je osvědčené řešení, které funguje, ale mnohé po nutnou dobu jejich adaptace bolí a dokonce bolet musí
za současné bohatství, té šťastnější čtvrtiny světa ke které patříme, vděčíme právě tomuto principu, ne pýše odborníků, politiků, úředníků ale podnikavým lidem, jejichž zisk vzniká přes uspokojení potřeb ostatních - to je ten potřebný rámec
z kosmologického hlediska je soukromé vlastnictví nesmysl, ale funguje

2. každé řešení bez cen je bezcenné, protože cena vyjadřuje vzácnost uspokojení dané potřeby, ochotu zaplatit a to je sakra důležitá ekonomická informace, bez ní není možná žádná smysluplná ekonomická kalkulace

3. v zdravotnictví neexistují ceny, ale úhrady
je třeba posílit vliv peněz, změnit úhrady v ceny, které vznikají na základě individuálních preferencí občanů, protože ceny nevznikají v úřadě, ale při nakupování, při směně - ty mě já tobě za to
úhrady vycházejí z nákladů, které nebyly vystaveny žádnému testu, tlaku nejen konkurence ale hlavně kupujících
náklady totiž neurčují ceny, ale naopak ceny určují náklady, strukturu a kvalitu nabízeného

4. je nutné změnit pastorální povahu našeho zdravotnictví, kdy lékař, pojišťovna, úředník, politik nejlépe ví co je pro Vás každého dobré, a vytvořit rámec, který umožní demonstraci individuální preferencí i ve zdravotnictví
zisk i ve zdravotnictví pak bude mírou uspokojení individuálních potřeb a ne skupinových zájmů (plátců, poskytovatelů, dodavatelů, politiků, úředníků, ... )

5. nejhorší je když politik či úředník chtějí konat dobro, toho se já i moje peněženka nejvíce bojíme
zdrojem lidské svobody je vůle nebýt řízen, stát je bytostně (de iure i de facto) řízení
heslo "efektivní stát" je nonsens, protože byrokracie nemůže z principu být efektivní a není to ani její úkol
smysl má heslo "minimální stát", protože minimální stát znamená méně řízení, méně byrokracie, více svobody, menší daně, méně možné korupce, menší politizace společnosti
nezapomínejme, že každý stát řeší problémy, které si sám vytvořil, a že každá státní intervence je vyvlastnění - socialismus per partes, cesta do pekel
přerozdělováním peněz totiž nevzniká bohatství, stejně jako foukáním kouře do vody nevzniká zlato – to již ostatně experimentálně prokázal Jára Cimrman, náš génius slepých uliček

««« skrýt text

Od prvého do třetího dne 100 procent mzdy, od čtvrtého dne postupné snižování nemocenských dávek. Řešení dlouhodobé absence a učinné léčení nemoci bo opravdu nemocný se bude snažit dostat co nejdřív zpět do práce a proto také bude poctivě ležet v posteli a léčit se.

««« skrýt text

9. Zvýhodnit nekuřáky při jakéliv léčbě

««« skrýt text

1.Zrušit zdravotní poplatky
2. Dát každému pracujícímu 10. náštěv a pak platit
3.U lékaře platit za recept 5.Kč
4. Děti a důchodci náštěvy a léky zdarma
5. Pracující důchodce 50%
6. Nemocenská od 1dne 28% od 4dne 69%
7. Důsledně a bez pardonu vybírat Z.pojištění
8. Snažit se slevňovat zdravotní péči ne na úkor výsledkům v léčbě.

««« skrýt text

Ve věci Dloihověkost versus stárnutí nejde o termíny a jejich preciznost. Někteří močná ví, že termín dlouhověkost je užíván i pro označení jisté konkrétní věkové skupiny.
V politickém programu jde o vyjádření přístupu k věci: zatím co stárnutí je primárně vnímáno negativně, jako komplikace, problém, a je často spojováno s nemocí, potřebou péče, závislostí, použitím pojmu dlouhověkost obracíme pozornost k aktivnímu stáří, podpoře nezávislosti seniorů a zohlednění jejich potřeb, k skutečnému začlenění seniorů do společnosti.
Na okraj - osobní invektivy do této diskuse nepatří, prosím zdržme se jich.

««« skrýt text

Dlouhověkost a stárnutí jsou dvě odlišné kategorie a nelze je nahrazovat! Dlouhověkost je od nepaměti lidská touha, kterou nepochybně bude vždy provázet stárnutí a neznamená tudíž žádnou garantovanou pohodu. Stárnutí je biologický proces, jehož projevem může být nemoc, nepohoda ale také nemusí. Je to přírodní, božský, jak si to kdo přebere, úděl. Doporučuji literaturu např. Sobecké geny (není to asi přesně, ale dá se to dohledat.)
Toto matení pojmů tudíž nepatří ani do marketingových nástrojů volební kamaně a z hlediska konzervativního je úchylé. Proto mě překvapilo, že dlouhověkost jako "pozitivní" termín místo stárnutí použil deklarovaný konzervativec Nečas! My nemáme nabízet lidem věc Makropulos, my máme lidi vracet nohama na zem. Ani volební program ODS nezmění, že se člověk narodí, zestárne a zemře.

««« skrýt text

Základní obecnou odpovědí na poptávku pana Dohnálka je v oblasti zdravotnictví zakotvena v individuálním principu. Právě snaha ODS, daleko více zohlednit individuální potřeby nemocných, ale i handikepovaných (osobní spořící účty, aj.), je základem pro realizaci konkrétních opatření. Dnešní plošné vnímání "všichni zadarmo", s neomezeným přístupem, neodpovědnost vede k vyčerpávání prostředků pro méně potřebné, kteří jsou schopni si pomoci sami na úkor zvláštních a náročných potřeb opravdu potřebných, mezi než hendikepovaní nepochybně patří. Už jen zavedení poplatků zvýšilo solidaritu zdravých s nemocnými a nahradilo falešnou "paralenovou" solidaritu. Ale k lepší dostupnosti např. moderních zdravotnických prostředků "na tělo" to nestačí a cesta není jednoduchá, nastiňují ji mnou připravené zákony. Se zákonem z roku 1966 a bez jasně stanoveného nároku pojištěnce, odpovědných pojišťoven a nápravy rozpolcené zdravotně sociální oblasti nikdo ani ódeesák ministr jednoduchými opatřeními nic nedosáhne. To není výmluva, ale moje hluboké poznání možností cest k nápravě a progresi v celé oblasti poskytování zdravotních služeb, léků i zdravotnických prostředků. Moje odpověď obecná, porotže ctí úroveň diskuse, která má proběhnout na jednotlivých konferencích. Není tvorba volebních programů ani řešení konkrétních problémů dneška! Je to hledání shody na hlavních směrech, kam se ve zdravotnictví ubírat, základní ideová linka!Jinak jsem schopen na individuální dotazy pana Dohnálka odpovědět na svém mailu. Těším se na další příspěvky. S pozdravem Julínek

««« skrýt text

SOUKROMÍ A ZDRAVOTNÍ INFORMACE
V souvislosti s budováním informačního systému ve zdravotnictví padají otázky, které se dotýkají ochrany soukromí častěji než kdekoli jinde. V otázce se skrývá hned několik témat. Pohybujeme se na ose, kde je na jedné straně úplná dostupnost všech informací, a na druhé úplné soukromí. Na této ose hledáme pozici, kdy budeme zachovávat soukromí a současně umožníme při rozhodování využívat informace, které existují.
Jak na této ose nalézt správnou pozici? Je tato pozice stejná pro všechny občany, nebo pro srovnatelné klinické stavy? Není. Každý z nás má jinou představu o svém soukromí a potřebě jeho ochrany. Soukromí je mé, a pouze já o něm mohu rozhodovat. Pouze já tedy mohu rozhodnout, komu své soukromí otevřu a komu ne. Z toho je třeba vycházet.
O svobodu, tedy i o soukromí, může jedince připravit stát (organizované násilí), a to zákonem. Bez souhlasu občana lze s jeho soukromím nakládat pouze na základě zákona. Zákonodárci musí bedlivě vážit, kdy je veřejný zájem silnější, než svoboda jednotlivce. Často se jim to, popravdě, nedaří.
Komplexní databanka zdravotních informací, po které mnozí volají, je pojem z kategorie „bezchybný lékař“ či „lék bez vedlejších účinků“ nebo „operace bez rizika“. Naštěstí medicína umí pracovat s nedokonalými a neúplnými informace možná lépe, než kterákoli jiná věda. Sen lékaře o tom, že bude jednou mít o svém pacientovi všechny informace, které potřebuje, je pouze snem a snem zůstane. Nicméně snít je krásné…
Co tedy navrhuji? Informace jsou v péči o zdraví a při poskytování zdravotní péče klíčovým faktorem. Čím více informací je při rozhodování k disposici, tím je rozhodování kvalitnější, rychlejší a efektivnější. Kvalitní rozhodování je zájmem pacienta, který současně jako jediný může otevřít své soukromí. Právě pacient má největší zájem na tom, aby všechny dostupné informace byly k disposici ve správném čase a na správném místě, tedy při rozhodování o jeho zdraví, nemoci či životě. Nezapomínejme, že budujeme zdravotnictví soustředěné kolem pacienta, očekáváme, že i on se bude podílet na rozhodování a odpovědnosti za ně, proto i on musí mít ke všem informacím přístup.
Řešením je budovat co nejúplnější databanku zdravotních informací. Informace musí být nepřetržitě dostupné a strukturované tak, aby byly přístupné pro všechny potencionální uživatele a jejich informační systémy – interoperabilní. Informace musí být přístupné i pro pacienta, který současně je jediným, kdo rozhoduje o tom, kdo informace uvidí a využije.
Diskutuje se, jakým způsobem má být taková databanka organizována. Mají být informace soustředěny na jednom místě, nebo má systém řešit vyhledávání a zpřístupnění informací uložených v informačních systémech jednotlivých zdravotnických zařízení? Řešení je v kombinaci, kdy se objemově menší data soustřeďují a rozsáhlé, například obrazové informace zpřístupňují na místech, kde jsou uloženy.
Svou hodnotu mají samostatně řešené subsystémy, jako například datový sklad elektronických předpisů a v něm vznikající osobní lékový záznam pacienta. Mnohem vyšší hodnotu mají systémy, které spojují všechny dostupné informace – v tomto příkladě předepsané léky, klinický obraz i výsledky laboratorních vyšetření.
Správným řešením je tedy systém, postavený na dobrovolném vstupu občana, na jeho vlastnictví všech sebraných informací a jeho výhradním rozhodování o jejich zpřístupnění. Systém shromažďuje co nejvíce informací za všech zdrojů (případně odkazů na místa, kde jsou data uložena), spravuje je ve struktuře, ve které je může zprostředkovat všem potencionálním uživatelům včetně pacienta. Takových systémů vzniká a vznikne nejen v EU celá řada, zásadní podmínkou pro jejich úspěšnost je proto jejich interoperabilita.

««« skrýt text

NECHCI JEDNOTNÉ CENY LÉKŮ
Celou řadu let se úporně vrací návrh stanovit zákonem jednotné ceny léků. S tímto návrhem nesouhlasím. Jednotné ceny popírají konkurenční prostředí, poškodí pacienty a neřeší problémy českého zdravotnictví. Taková regulace je nejen zbytečná, ale také škodlivá, a její zavedení by vedlo k dalším regulacím, ke zhoršení kvality služeb a dostupnosti léků. Odmítám další regulaci cen léků směrem k jednotným cenám.
V rámci zákonného veřejného zdravotního pojištění jsou si všichni pojištěnci rovni, úhrada léků z pojištění je pro všechny stejná. Rozdílné ceny léků se projevují rozdílnou výší doplatku pacientů v jednotlivých lékárnách.
Proč jsou ceny různé? Lékárny mohou nakupovat léky za různé ceny od svých dodavatelů, nebo mohou prodávat léky s vyšší či nižší marží.
Lékárna, která má velký obrat, může nakoupit léky ve větším objemu za nižší ceny. Potom může svým klientům tyto léky nabízet za nižší cenu, tedy s menším doplatkem. Zavedením jednotné ceny bychom museli respektovat ty ceny, za které nakupuje léky lékárna s nejmenším obratem, tedy ceny nejvyšší. Pacienti by potom logicky museli zaplatit vždy nejvyšší doplatek.
Lékárna, která efektivněji hospodaří, může v rámci otevřené soutěže nabídnout svým klientům léky s nižší marží, tedy za nižší cenu a s nižším doplatkem. Zavedením jednotné ceny bychom museli respektovat marži těch lékáren, které hospodaří nejméně efektivně, a do jednotné ceny započítat marži nejvyšší (či vysokou). Všichni pacienti by potom zaplatili stejný, a to vysoký doplatek.
Navrhovatelé nabízejí pacientům jistotu znalosti ceny a výše doplatku předem. Otázkou je, zda občané stojí o tuto jistotu, když si současně musí být vědomi, že to je jistota ceny vysoké, tedy bez možnosti získat stejné léky za cenu nižší. O takovou jistotu, obávám se, nikdo nestojí. Současně i dnes je možné, při dobré vůli, ceny léků v jednotlivých lékárnách zveřejňovat bez větších problémů.
Odmítám argumenty o tom, že i ceny cigaret jsou jednotné. Ceny téměř všech ostatních komodit jednotné nejsou a nikdo se nad tím nepodivuje. Občané si denně vybírají, kde je levnější benzín, rohlíky či mléko, oděvy i parkovné. Různé jsou i ceny energií, regulované přísně státem. Pokud se ptáme, zda jsou normální a běžné ceny jednotné či ceny konkurenční, je zřejmé, že normální a obvyklé jsou ceny nejednotné.
Není žádný skutečný důvod proč stanovit jednotné ceny léků. Pacienti dostávají spravedlivě stejnou úhradu z pojištění. Možnost získat lék za nižší cenu, tedy s nižším doplatkem, je pro občany přínosem. Konkurence vždy přináší nižší ceny a lepší kvalitu služeb a je tomu tak i v lékárenství. Jednotné ceny léků vyhovují lékárnám, které neumí být v konkurenčním prostředí efektivní a úspěšné, přinesly by jim jistotu vyšších zisků a pohodlí. Že další regulaci a omezování konkurence podporují socialisté, již nemůže být žádným překvapením, a není ani žádným argumentem pro.

««« skrýt text

VIZE 2020 DLOUHOVĚKOST
MUDr. Milan Cabrnoch
Tento programový dokument vzniká v otevřené diskusi odborníků a politiků jako podklad pro práci Občanské demokratické strany. Zabývá se celým komplexem společenských změn spojených s prodlužováním života, s dlouhověkostí.
Termín dlouhověkost jsme použili úmyslně namísto často užívaného termínu stárnutí. Stárnutí bývá mylně vnímáno jako problém, kterého je potřeba se zbavit, nějak se s ním vypořádat. Stárnutí přináší komplikace, dopady na důchodový systém, méně produktivních a více potřebných občanů, rostoucí potřebu lůžek v nemocnicích, léčebnách a ústavech, větší výdaje na léky.
Nabízíme „nový“ termín dlouhověkost jako výraz pro náš společný úspěch. Stáří není nemoc, ale přirozený výsledek toho, že jsme neumřeli mladí.
Žijeme déle, než kdykoli předtím. Je to výsledek lepších životních podmínek, vyšší životní úrovně, lepší vzdělanosti a přístupu k informacím, vyšší bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, zdravějšího životního stylu, kvalitnější a dostupnější zdravotní péče.
Proč vlastně žijeme déle, jaký to má smysl? Žijeme déle než kdykoli předtím, a to nemusí znamenat, že budeme déle nemocní a bezmocní, déle závislí na důchodech a péči druhých. Žít déle může stejně tak dobře znamenat déle se radovat ze života, déle být prospěšný sobě, své rodině a celé společnosti.
„Dlouhověkost není pro společnost komplikací, proti které se máme bránit, ale úspěchem, který můžeme využít“
Senioři budou v příštích desetiletích tvořit stále významnější díl společnosti. Vážíme si práce, kterou odvedli, a zkušeností, které mají. Seniory chápeme jako plnohodnotné členy společnosti. Tvoří velkou pracovní sílu, kvalifikovanou a zkušenou. Je důležité, aby se mohli na trhu práce uplatnit podle svých možností a své vůle. Senioři jsou také spotřebitelé, kteří na trhu rozhodují o úspěšnosti výrobků, a v neposlední řadě i voliči, kteří ve volbách rozhodují nejen o sobě a své budoucnosti, ale o budoucnosti celé společnosti.
Nemůžeme se vyhnout realitě. Ve společnosti, díky jejím úspěchům, bude narůstat poměr starých k mladším. Pokud nebudeme situaci odpovědně řešit, může se prohlubovat mezigenerační napětí. Mladí budou totiž muset nejen „živit“ více důchodců než dnes, ale také splácet veřejné dluhy, které dnes my, budoucí důchodci, neodpovědně vytváříme. Hlavní cestou k řešení musí být zvyšování produktivity jejich práce.
Většina seniorů, uvádí se cca 97 % ve skupině mezi 65 a 74 lety, jsou zdraví a soběstační lidé. Často jsou tito zdraví a soběstační senioři svým způsobem diskriminováni, když se společnost, politici a veřejné zdroje soustředí pouze na ty cca 3% seniorů, kteří potřebují péči. Plným právem očekávají senioři rovnoprávné a důstojné postavení ve společnosti. Zdraví a soběstační senioři možná již nejsou tak rychlí a draví, naproti tomu mají velké zkušenosti a znalosti. Každý rozumný zaměstnavatel si cení starších pracovníků, kteří své zkušenosti předávají mladým a doplňují jejich nedočkavost svou rozvahou.
„Vytvoříme legislativu, která nebrání svobodné dohodě
mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem“
Úkolem společnosti je vytvořit takovou legislativu, která nebrání svobodné dohodě mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, umožní nalézt i pro starší pracovníky takovou pracovní dobu a další pracovní podmínky, které jim umožní pracovat tak dlouho a tolik, kolik budou chtít. Své místo má i aktivní podpora zaměstnavatelů, kteří zaměstnávají starší pracovníky. Budeme vždy hájit základní princip: „pracovat se musí vždy vyplatit“ a doplníme ho logickým „dávat práci se musí vždy vyplatit“.
„Pracovat se musí vždy vyplatit;
dávat práci se musí vždy vyplatit“
Naše společnost se velice rychle vyvíjí. Překotně nastupují nové technologie, nové znalosti. Každý občan se s tímto pokrokem musí vyrovnat. Pro starší občany je to stejně důležité jako pro mladé, a možná trochu méně snadné. Je proto namístě podporovat přístup ke vzdělávání ve všech věkových kategoriích. Zvláštní místo mají komunikační a informační technologie, jmenovitě mobilní telefony a práce s internetem. Kontakt s blízkými, ale i s úřady a dalšími, je pro každého zásadní, s akcentem na občany s omezenou mobilitou. Schopnost hledat a nacházet informace na internetu, rozděluje podle některých společnost více, než před několika desetiletími znalost psaní a čtení. V politice dlouhověkosti je vzdělávání a školení seniorů v práci s komunikačními a informačními technologiemi na předním místě.
„Podporujeme vzdělávání seniorů“
Každý z nás chce být užitečný. Moudrá společnost umí využívat zkušeností svých seniorů. Je pochopitelné, že ne všichni mohou či chtějí pracovat. Můžeme využít potenciál seniorů i mimo vlastní práci. Budeme podporovat zapojení starších občanů do výchovného procesu ve školách na všech úrovních. Starší lidé mohou přirozenou formou sdělovat dětem své životní zážitky a předávat jim své zkušenosti. Některé obce již připravily programy, kde žáci škol učí seniory pracovat s počítači a internetem, a ti jim to oplácejí, když je učí háčkovat, vyšívat či plést pomlázky. Podporujeme i projekty dobrovolnické pomoci mezi seniory a projekty sociálního podnikání.
Dnešní i všechny budoucí generace seniorů musí vědět (a být schopni plánovat) jaké důchody budou mít pro zajištění kvalitního života ve stáří, kdy už se nebudou moci spolehnout na pracovní výdělky. Naše důchody jsou extrémně závislé na státem organizovaném průběžném systému. Tato situace je dlouhodobě neudržitelná, a proto musíme pokračovat v důchodové reformě směrem k vícezdrojovému systému.
„Dnešní průběžný důchodový systém nezajistí důstojné stáří příštím důchodcům“
Má-li důchodový systém v budoucnosti zajistit důstojné stáří, nemůžeme si nalhávat, že vystačíme pouze se státním průběžným systémem. Do důchodového systému budeme muset dávat více soukromých prostředků, a to na ryze individuální a dobrovolné bázi. Prosazujeme různé formy připojištění a spoření na důchod včetně většího zapojení zaměstnavatelů.
Zvláštní kapitolou je bydlení seniorů. Nejde jen o bezbariérové a dobře fyzicky dostupné byty. Zvláště v některých, větších městech, není dostatečná nabídka bytů vhodných pro seniory svou velikostí a cenou. Velké byty v atraktivních centrech se pro jejich obyvatele po odchodu do důchodu stávají finančně neúnosné.
„Podporujeme vhodné bydlení pro seniory“
Budeme podporovat obce i soukromé investory v programech hledání a vytváření vhodného bydlení pro seniory. Současně varujeme před nevhodným, možná i nedobrovolným izolováním seniorů a umělým vytvářením uzavřených a od ostatního života oddělených seniorských sídlišť.
Jedním z doprovodných jevů dlouhověkosti je osamění. S rostoucím věkem přibývá těch, kdo ztratili životního partnera a žijí sami. Hledáme příklady, které ukazují, jak může být starší občan užitečný druhým. Ať už je to pomoc v domácnosti, s výchovou dětí, ve školkách i školách, nebo pomoc jiným, potřebnějším seniorům či zdravotně postiženým. Naše babičky a dědové často umí věci, které již my neumíme, a mohou je naučit naše děti.
„Podporujeme projekty mezigeneračního propojování“
Budeme aktivně podporovat projekty mezigeneračního propojování a zapojování především osamělých seniorů do společnosti. Jednou z cest propojování nejen osamělých seniorů je využívání komunikačních technologií. Prosadíme dostupnost kvalitního připojení k internetu pro seniory tak, aby mohl být využíván v rámci služeb dlouhodobé péče (telemedicína, tísňová volání a další) i pro běžnou komunikaci mezi seniory.
„Kvalitní dostupné připojení k internetu pro všechny seniory“
Ke stáří pochopitelně patří jistá omezení. Stárnoucí lidé se kromě osamělosti nejvíce obávají ztráty soběstačnosti. Uvědomujeme si, že většina seniorů jsou lidé soběstační. Těm ostatním je třeba pomoci tak, aby zůstali důstojnými a plnoprávnými občany.
Na tomto místě je třeba připomenout právo každého občana svobodně si zvolit místo, kde žije a kde zestárne. Každý z nás si přeje být doma. U starších, křehkých a často ne zcela samostatných občanů je toto přání ještě silnější. Musíme vyvinout veškeré úsilí k tomu, aby i ti senioři, kteří potřebují pomoc, mohli zůstat doma a nemuseli být „umístěni“ do ústavů.
O většinu z těch, kdo potřebují občasnou či každodenní pomoc, se starají jejich nejbližší – životní partner, děti či rodiče, příbuzní, sousedi či přátelé. Tito takzvaní neformální, svépomocní pečovatelé poskytují mnohem více péče než všechny instituce dohromady. Přesto se jim nedostává žádného ocenění ani žádné podpory.
„Podporujeme vzdělávání neformálních pečovatelů“
Uvědomujeme si potřebu podpořit práci neformálních pečovatelů a nabídnout jim možnosti vzdělávání. Každý, kdo s láskou pečuje o svého blízkého, chce pečovat co nejlépe a přivítá možnost naučit se správné péči. Velice důležitou součástí podpory neformálních pečovatelů jsou odlehčovací služby, kdy instituce na určitou krátkou dobu převezme péči a umožní tak těm, kdo pečují, odpočinout si, vzít si dovolenou či si vyřídit to, co je třeba a na co při každodenní péči nezbývá čas.
Velký prostor vidíme v roli obce při péči o své občany. Některé obce s velkým zájmem svým potřebným starším a zdravotně postiženým občanům pomáhají, jiné obce se o tuto oblast nezajímají. Vždy záleží na jednotlivcích, na někom, kdo se o pomoc zajímá a dovede ji zorganizovat. Chceme prohloubit odpovědnost obce za „její“ seniory a pomoci obcím efektivně organizovat zdravotní a sociální služby.
„Role obce v práci se seniory je klíčová a nezastupitelná“
Občané nejsou jen sportovci, žáci či kynologové, ale i senioři. Zaslouží si stejnou pozornost a podporu. Právě obec, její zastupitelé a pracovníci obecních úřadů nejlépe znají místní situaci i své spoluobčany a jejich potřeby. Obec může nejúčinněji podpořit seniora při jeho začleňování či návratu do života společnosti. Navrhujeme vytvořit provázaný systém komunitních sester, které budou odborně ve spolupráci s radnicemi organizovat zdravotní a sociální sužby pro seniory v obcích.
Jistě se nevyhneme tomu, že někteří staří občané budou potřebovat takové služby, které již jejich rodina a blízcí nezvládnou. K tomu je zde celý systém zdravotních a sociálních služeb. Jde o služby terénní, poskytované v domácím prostředí klienta, služby ambulantní, za kterými klient dochází, a služby stacionární, kdy je klient ubytován v zařízení.
„Terénní, ambulantní i ústavní služby s cílem
zachovat či vrátit klientovi soběstačnost“
U všech těchto služeb je zapotřebí na prvním místě usilovat o návrat klienta do jeho přirozeného prostředí. Služby musí být poskytovány primárně s cílem vrátit pacientovi soběstačnost, pomoci mu zůstat či vrátit se domů a postarat se o sebe sám, případně s pomocí rodiny. Zvláště umístění do lůžkového zařízení je často chybně chápáno jako konečný stav, kdy ani klient, ani jeho blízcí, ale ani profesionálové nepočítají s jeho návratem domů. To je velká chyba. Budeme podporovat takové zdravotní a sociální služby, které směřují k návratu soběstačnosti klienta.
Služby musí být poskytovány „na míru“ potřeb klienta. Kvalifikovaní odborníci, například již zmíněné komunitní sestry, mohou podle potřeb klienta navrhnout vhodnou kombinaci zdravotních a sociálních, terénních, ambulantních i lůžkových služeb a kombinovat je vhodně s péčí rodiny. Vše s cílem co možná největšího navrácení soběstačnosti klienta.
Při všech službách, ať zdravotních, tak sociálních, je potřeba důrazně trvat na jejich kvalitě. Cestou ke kvalitě je vytvoření standardů kvality, jejich důrazné vyžadování a kontrola, a jejich vývoj. Řada standardů již byla vytvořena, mnoho ještě chybí.
„Kvalitní služby ušité na míru potřeb klienta“
Existují standardy péče, ale chybí například standardy pro ubytování a další. Ruku na srdce, kdo z nás by chtěl dobrovolně trávit měsíce či roky (možná poslední) života například na čtyřlůžkovém pokoji s lidmi, které předtím vůbec neznal? Prosadíme vytvoření takových standardů, které pomohou poskytovat zdravotní a sociální služby v odpovídající kvalitě.
Zvláštní pozornost si zasluhuje dostupnost služeb dlouhodobé péče. Zatímco ve větších městech a aglomeracích jsou služby dostupné bez větších problémů, ve venkovských oblastech je tomu právě naopak. Často v dostupném okruhu bydliště potřebného klienta nelze nalézt vůbec žádného poskytovatele žádané služby. To rozhodně změníme, především ve spolupráci s obcemi.
„Služby dlouhodobé péče“
Často hovoříme o službách zdravotních a službách sociálních. Organizačně jsou tyto služby v České republice zcela odděleny a jejich koordinace je věcí náhody. Připravujeme koncept dlouhodobé péče, kde chceme po vzoru mnoha nejen evropských zemí spojit poskytování sociálních a zdravotních služeb v rámci dlouhodobé péče do jednoho systému. Navrhneme jeho oddělené organizování i financování.
Citlivým tématem je také péče o umírající. V České republice je tzv. hospicová a paliativní péče dostupná jenom části občanů zejména podle toho, kde žijí. Na komplexní péči, která zmírní fyzické i duševní utrpení, by však měl mít právo každý bez ohledu na své bydliště. Podpoříme proto rozšíření domácí i ústavní hospicové péče, abychom umožnili umírajícím lidem důstojný odchod ze života a jejích blízkým odpovídající podporu a péči.
„Otevřeme prostor pro soukromé poskytovatele služeb
dlouhodobé péče a soukromé investice“
Systém dlouhodobé péče je chronicky podinvestován. Stavební stav i zařízení některých poskytovatelů služeb jsou sotva vyhovující, většinou však katastrofální. Veřejné prostředky na investice do zařízení dlouhodobé péče dlouhodobě chybí a nelze očekávat zlepšení. Přitom právem očekáváme větší poptávku po službách a plným právem chceme jejich vyšší kvalitu. Cestou z tohoto patu je otevření prostoru pro soukromé investory, soukromé poskytovatele služeb dlouhodobé péče. Pro ně jsou důležité jasné standardy kvality služeb, kterou společnost žádá, a jasná pravidla úhrady poskytnutých služeb. Podstatnou úlohu hraje navrhované oddělení financí pro dlouhodobou péči a odstranění bariér, které brání kombinovat veřejnou a privátní úhradu těchto služeb.
„Ponižující a nejisté dotace závislé na rozhodnutí úředníků nahradíme systémem platby za poskytnutou péči a její kvalitu“
Podílet se na úhradě služeb dlouhodobé péče je přirozené, odpovědnost nemůže nést pouze stát a obec, ale i rodina a klient sám. Otevřeme diskusi o vyživovací povinnosti dětí vůči rodičům. Nevyhneme se změně v rozdělování veřejných prostředků z nenárokových a nejistých dotací na transparentní úhradu za poskytnuté či objednané služby. Úhrada poskytnutých (či objednávaných) služeb bude vázána na jejich kvalitu.
Nezmínili jsme další důležitá témata, jako je například křehkost seniorů ve veřejném i soukromém životě, problematika vysokého rizika sebevražd mezi seniory či nesmírně smutné téma násilí na seniorech, jejich zneužívání a týrání. Nezmínili jsme například ani mimořádný přínos linek důvěry či systémů krizové intervence. Všechna tato důležitá témata a mnoho dalších patří do okruhu otázek, na které při hledání postoje společnosti k dlouhověkosti musíme hledat a najít správné odpovědi.

Tento dokument není návodem pro vytvoření zvláštního volebního programu pro seniory. Tak jako jsou senioři součástí společnosti, jako je výzva dlouhověkosti výzvou pro celou společnost, musí být program pro dlouhověkost součástí programu pro všechny. Dlouhověkost je naším společným úspěchem a pouze společně budeme umět využít výhody, které nám přináší.

««« skrýt text

VIZE 2020 ZDRAVOTNICTVÍ
MUDr. Milan Cabrnoch
Na počátku 90. let byl založen systém zdravotnictví postavený na povinném veřejném zdravotním pojištění, svobodné volbě lékaře a pojišťovny a různých právních a vlastnických formách poskytovatelů zdravotní péče. Tyto principy jsou správné a není třeba je měnit.
Systém se však více jak deset let nerozvíjel a nereagoval na změny jak v medicíně, tak ve společnosti. Reformou, která je nezbytná a neodkladná, nerozumíme změny principů, ale rozvoj a zlepšení stávajícího systému.
Tuto reformu budeme provádět rozhodně a bez odkladů, ale postupně a citlivě tak, aby se s ní všichni mohli vyrovnat a nevznikly žádné problémy. Všechny chystané změny řádně projednáme s veřejností i odborníky. Před realizací změn je potřeba je řádně vysvětlit a zajistit jejich podporu u odborné i obecné veřejnosti, stejně jako u koaličních partnerů.
Posílíme postavení pacienta
Občan - pojištěnec- pacient stojí v centru celého systému zdravotnictví. Jde o jeho zdraví, on za ně nese odpovědnost, on zdravotní péči platí, nikdo nemá právo rozhodovat za něho.
Zachováme svobodnou volbu lékaře i svobodnou volbu zdravotní pojišťovny. Zachováme více zdravotních pojišťoven a otevřeme cestu pro komerční připojištění. Všechny zdravotní pojišťovny zůstanou otevřené všem pojištěncům.
Posílíme postavení pacienta tak, aby se stal důstojným a respektovaným partnerem lékaře. Zajistíme, aby pacient dostával ve srozumitelné formě všechny informace o své nemoci a léčbě, stejně jako informace o svém zdravotním pojištění. Zajistíme občanům přístup k informacím o zdravotní péči poskytované v jednotlivých zdravotnických zařízeních a také o její kvalitě, aby si každý mohl svobodně a informovaně vybrat, kde se bude léčit.
Zajistíme, aby měl každý pojištěnec přehled o tom, kolik peněz pojišťovně odvádí, a kolik a na co z pojištění čerpá, jak pojišťovna s jeho penězi hospodaří. Stejně tak bude mít pojištěnec přehled o tom, kolik peněz zaplatil na poplatcích a doplatcích.
Umožníme zdravotním pojišťovnám, aby zvýhodnily pojištěnce, kteří se chovají odpovědně ke svému zdraví a ke spotřebě zdravotní péče.
Dostupná zdravotní péče pro každého
Zachováme vysokou míru solidarity ve zdravotním pojištění.
Zajistíme, aby pacienti se závažnými chronickými nemocemi nemuseli na svou léčbu nadměrně doplácet. Zachováme limit pro poplatky a doplatky.
Vyjmenujeme péči hrazenou z veřejného pojištění. Musí být jasné, na co a za jakých podmínek má pojištěnec nárok. Každý musí mít právo koupit si vedle péče hrazené z pojištění i další služby. Na péči, která z pojištění hrazená není, se bude každý moci připojistit.
V žádné zemi na světě nemůže veřejné zdravotní pojištění zaplatit vše. Zajistíme, aby byla z pojištění plně hrazena především léčba vážných nemocí, úrazů a další nákladná zdravotní péče. Zajistíme kvalitní a dostupnou zdravotní péči pro všechny staré občany.
Pokud nebudeme společně bránit zbytečnému plýtvání a neposílíme solidaritu s vážně nemocnými, nebudeme mít dost peněz na léčení těch nejvážnějších onemocnění. Omezíme plýtvání penězi vydávanými zbytečně na léky, které nikdo neužívá a na péči, která není potřebná.
Vysoká kvalita zdravotní péče
Stát bude investovat do vědy a výzkumu v medicíně i technice tak, aby si česká věda a české zdravotnictví udržely své vynikající postavení v Evropě i ve světě.
Budeme investovat do prevence. Navrhneme zvýhodnění pro ty, kdo se aktivně účastní preventivních programů včetně pravidelných preventivních prohlídek.
Zajistíme vysoce kvalitní očkování pro všechny děti bez poplatků. Posílíme preventivní programy proti nejčastějším příčinám předčasných úmrtí.
Budeme investovat do vzdělávání lékařů a zdravotníků.
Dlouhodobá péče
Vytvoříme dlouhodobou péči spojením části sociálních služeb a části služeb zdravotních. Navrhneme jednotné financování této dlouhodobé péče.
Budeme podporovat péči o staré a dlouhodobě nemocné spoluobčany tak, aby mohli žít co nejdéle doma, ve svém prostředí. Budeme podporovat ty, kdo doma pečují o své dlouhodobě nemocné a staré blízké. Rozšíříme terénní a ambulantní služby, spojíme jejich sociální a zdravotní část a navrhneme jejich jednotné financování. Otevřeme odbornou diskusi o možnosti odděleného financování pro dlouhodobou péči.
Zvýšíme kvalitu dlouhodobé péče v lůžkových zařízeních pro ty občany, kteří již nemohou být ošetřováni doma. I v těchto zařízeních musí být život důstojný až do samého konce.
Organizace zdravotní péče
Budeme klást důraz na primární péči. Budeme dále podporovat postgraduální vzdělávání lékařů v primární péči s cílem vyřešit problém způsobený stárnutím těchto lékařů a zajistit dostupnost primární péče pro všechny obyvatele.
Prosadíme subsidiaritu v čerpání zdravotní péče. Specialisté budou řešit pouze ty případy, které nemohou vyřešit lékaři primární péče, v nemocnicích se budou léčit pouze ti, kdo nemohou být léčeni ambulantně.
Trváme na svobodě podnikání a nedotknutelnosti soukromého vlastnictví i ve zdravotnictví. Zajistíme, aby i ve zdravotních službách rozhodovala kvalita a cena péče, a ne právní forma zdravotnického zařízení. Všechna zdravotnická zařízení musí mít rovné postavení před zákonem a rovný přístup k veřejným prostředkům.

««« skrýt text

Dobrý den
již jsem několikrát reagoval jako člen ODS na její výzvy a nic, žádná reakce. A dneska další výzva, uvidím. Ale něco to znamená. Bude je to chyba komunikace jedné a nebo druhé strany.
Přečet jsem si vše, co se týká zdravotnictví a nebo doufám. Jako by se s námi nepočítalo. Myslím tím s námi postiženými. A lidí postižených přibývá každý rok po desítkách tisíc. Pevně doufám, že se s námi počítá, protože jsme kus voličů které je možno oslovit. Ale to již napsala Lenka Kohoutová.
Jan Dohnálek

««« skrýt text